Článek dobrý, není s čím nesouhlasit. Snad poznámka k Bohu. Jsem přesvědčen, že ČLOVĚK MU SLOUŽIT NEMÁ ! Člověk má sloužit lidem - v jistém smyslu pak jako prvnímu sobě. To není o sobectví. nebo narcismu. To je o naplnění základního předpokladu - Nalézt odpověď na otázku - Proč vlastně člověk žije ! Pokud jde cestou klasickou, zjistí, že získá fůru funkcí ! Manžel, rodič, vychovatel, hospodář, vychovatel ... atd. Zde je nutno naplnit - tu svou podstatu bytí ... Program, na celý život ... Pak nevidím důvod roli božstva dehonestovat, nebo naopak velebit. Jdu cestou, "Že o sobě víme" ! Pak, zúčtujeme ...

Ano, sloužit zvrhlé představě Boha by člověk neměl, souhlas! Jinak úctu ke svému Stvořiteli je moudré rozvíjet, protože skrze Boha jsme schopni i nezištně ctít druhého člověka. A jistě, člověk musí mít především rád sebe, aby mohl milovat Boha a své blízké. Ano, moudrý člověk hledá odpověď na otázku, proč je tu. A většinou je to otázka na celý život. A když skrze Boha se snažíme naplnit svoje jednotlivé role, které žijeme ve svém životě, můžeme být šťastni. A Vy se nějak Boha bojíte, že mu nedokážete být vděčný za ty hřivny, co do Vás vložil...

Ano

Dík! A hezký den!

Bohužel, můj děda to říkal jinak:

Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když utne.

Byl blíž pravdě.

To bude asi rozdíl v pohledu optimisty a pesimisty. A oba mohou mít svým způsobem pravdu, že?

máte pravdu, ale i dobré stáří často končí smrtí. Samozřejmě v ideálním případě, kdy je etapa špatného stáří vynechána.

Všichni končíme smrtí. A pak? Prý v nějaké podobě život věčný...

V zásadě souhlas. Snad jen, že nelze až tak ,,naplánovat" život až po, resp. včetně vlastního stáří. Z mé osob. zkušenosti - vždy hrála a hraje klíčovou roli rodina, mnohdy od prarodičů počínaje, až po vnoučata. Jistě pak i vlastní aktiv. život a ,,priority", což bývá mnohdy, ne-li až vždy, individuální.

P.S.: Jsem již dávno dědou, nejstarší vnouče pak již žije v požehnaném i vlastním svazku. Jinak Vás zdravím. J.A.J.

Ano, pane Jiroudku, opřít se o svoji rodinu, pokud se máme o co opřít, je vždy základ úspěšného a spokojeného života. Ale to hlavní je naplnit život prací, láskou a službou druhému člověku. A orientace na Boha nám v tom jen pomáhá, aby ten život byl plnější...

nejsem sice člověk věřící, ale vaše myšlenky mi nejsou cizí.

Vždyť ve své podstatě ten život věřícího a nevěřícího se až tak neliší, že?