Haiku jako stručné postřehy

Malé poetické formy jsou v dnešním světě dlouhých komentářů a analýz dokladem, že ani v literatuře nejsou oblíbené objížďky. Upřednostňují hlavu před ostatními částmi těla…   

Večer? Ó, ano!

Kéž soulad těl i duší

platí i ráno...

Jablko sváru?

Ta, jež dvěma přivádí

krev k bodu varu

Koberce mechu –

ta hebkost na chodidlech!

Jak něha v lidech.

Jsou si vzdáleni

jak Mohamed a hora

Domluva sporá.

Rovnost? Pouhý mžik.

Vždyť i ta rovnodennost

trvá okamžik

V tvé lebi není

ani rozum, ani cit!

Jen  chytračení.

Hic sunt leones.

Místa,  kam můžeš k hrátkám

sebe lvům donést!

Šiřitelé pravd,

než je zasáh´ kulomet,

měli šarm i vzlet...

Věř intuici!

Jejímu hlasu v sobě,

té moudré sově.

Kým, že nechtě

dostal za vyučenou?

Jinou ženou!

Papučový věk –

když člověk je i není.

A když je, tak změk´.

Netrpělivý?

Člověk, který trpí tím,

že čeká divy.