Tento námět o ženách mám na mysli už dlouho. Dlouho nad ním přemýšlím a snažím se ho jako žena popsat.
Ženství – to se dá definovat různě. Ženství vnímá každý jinak. Někdo jen jako vnější krásu, pohlednost a upravenost ženy, bujné vnady. Jiní zas vidí za ženstvím schopnost rodit děti, pečovat o ně, schopnost zabezpečit chod domácnosti.
Podle mě, je to tak nějak všechno dohromady. Péče o potomstvo, o rodinný krb, chod domácnosti, zaměstnání a ještě dokážeme být upravené a šik. Zvládnout toto všechno je velmi náročné, a proto bychom my ženy, měly být hrdé na to, co dokážeme. Bohužel mám pocit, že dnešní doba ženskost upozaďuje. Dokonce bych řekla že tuto roli přebírají zženštilí muži. Ale o tom někdy příště.
Feminismus – taktéž velmi těžce definovatelné. A právě proto si každý může feminismus vykládat po svém. Nicméně cituji z Wikipedie : Feministické hnutí je velice různorodé a štěpí se na mnoho křídel a směrů - od umírněných hnutí prosazujících základní lidská práva pro ženy např. v konzervativních muslimských zemích, či dříve v oblastech Západního světa, až po nejradikálnější směry feminismu, které sahají až k popírání jakýchkoliv rozdílů v dispozicích pohlaví, nebo propagují vyloženě nepřátelský přístup k mužům. (1)
Já se řadím k těm umírněným. Proč? Protože si nepotřebuji dokazovat jak moc jsem užitečná. Já to vím. Ano, kariéra, postavení, vysoký plat jsou velmi lákavé. Nicméně mě to spíše táhne k dětem, ke spokojenému manželství. K pohodě u rodinného krbu. S hrdostí o sobě říkám, že jsem kvočna. Ano, pro mě je na prvním místě rodina a pak teprve kariéra. A tak to i zůstane, protože tak mi to vyhovuje, a takto jsem šťastná. A o to jde. Feminismus je pro mě to, když je žena spokojena sama se sebou v tom, co dělá. Pokud někoho uspokojuje kariéra a práce, je to v pořádku. Pokud se jiná žena cítí líp „u plotny“ tak je to taky v pořádku. Hlavně mít se ráda, a být na sebe hrdá. To je to, oč tu běží. A taky, nevnucovat a nenutit svůj postoj a svůj způsob života jako vzor dokonalé ženy. Nejsme roboti, nejsme stroje a ta různorodost je krásná a osvobozující.
Kongres žen – tímto se dostáváme k jádru pudla. Narazila jsem na stránky kongresu žen. (2) Při pročítání jsem nestačila zírat. Jedná se zřejmě o ten radikálnější směr feministek, které poukazují na to, že žen je zaměstnáno míň než mužů. (3) Asi pozapomněly na fakt, že některé ženy jsou doma na rodičovské dovolené, a starají se o budoucí daňové poplatníky, což může statistiky zkreslovat.
Líbí se mi, jak na svých stránkách píší o své apolitičnosti, ale jejich druhý ročník zaštítili premiér Bohuslav Sobotka a ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier.(4) Inu, politické body nahoniti je třeba.
Celý Kongres žen by mi byl ukradený, ať si požadují více pracovních pozic na vysokých postech, v médiích apod. Je to jejich svaté právo. Je to jejich přesvědčení, že to tak má být, a něco pro to dělají. Snaží se, je to v pořádku. Povyšují se nad jiné ženy mého typu, to beru. Já jimi taky můžu pohrdat. Od toho máme demokracii a svobodu slova.
Co mě ale dost namíchlo, byl jejich dopis výzva médiím, (5)kde vyzývají, aby média informovala proimigračně. Aby nezvala odpůrce imigrace do debat. No kde to jsme? Cenzura už je i tak dost veliká a omezení prostoru pro vyjádření odpůrců imigrace funguje dokonale.Výzva médiím od Kongresu žen může být vnímána i tak, že Kongres žen mluví za všechny ženy.
Tímto já prohlašuji, že za mě Kongres žen nemluví!!! Nesouhlasím s ním, a vadí mi že má v názvu slovo žena, což je zavádějící. Jako žena se distancuji od Kongresu žen.
(1) https://cs.wikipedia.org/wiki/Feminismus
(2) http://kongreszen.cz/
(3) http://kongreszen.cz/postaveni-zen-v-cr/
(4) http://kongreszen.cz/o-kongresu-zen/
(5) http://my89.cz/vyzva-mediim-prestante-sirit-strach-z-uprchliku/
