V 89. jsme si klíčema vyzvonili svobodu a teď ji chcete pohřbít?Tato slova jsem našla na jedné diskusi na FB.
Vlivem všech událostí kolem migrantů, teroristických útoků, a podrazu pana premiéra, jsem se rozhodla popsat, jak to vidím já.
V letech 1995 až 2000 jsem žila v jedné obci na moravsko-slovenském pomezí. Přímo na konci obce byl hraniční přechod se Slovenskem. Žilo se tam poměrně dobře. Slovenští občané denně procházeli přes hranice do práce, tudíž byli nuceni dvakrát denně ukázat občanku. Ale nikomu to nevadilo. Brali to jako samozřejmost.
Stejně tak jsme my, občané ČR vyráželi na výlety na slovenskou stranu. Nikdo neviděl problém v kontrole na přechodu. Byla to taková automatika, taková samozřejmost.
Sice velmi ojediněle, ale i tak se občas stalo, že některý běženec zabloudil z okolních lesů do vesnice, kde ho občané našli někde na zahradě či v sadu. Byly to výjimečné případy a hned zasáhla cizinecká policie, která v obci sídlila.
S přáteli jsme hlavně v létě trávili víkendy v blízkém lese na chatě. Velmi často nás kontrolovali pohraničníci. Takže mít u sebe OP i když se odskočilo třeba jen na houby, bylo samozřejmostí. A nikomu to nevadilo. Přišlo nám to normální.
Měla jsem tam i kamarádku, co pracovala u cizinecké policie. Nejednou ji povolali, třeba i v noci, kvůli chyceným běžencům, mezi nimiž byla i žena, aby udělala prohlídku. Takové případy byly časté a to značilo, že pohraniční a cizinecká policie dělala svou práci.
Pak vznikl Schengen, ustaly kontroly, vytratila se jak pohraniční, tak cizinecká policie.
Nyní se ozývají hlasy hlasy pro uzavření hranic. K nim se přidávám i já. Na druhé straně se ozývají hlasy, že je to omezení svobody.
Já se cítila svobodněji a bezpečněji když kontroly byly. Měla jsem svobodu volného pohybu po naší zemi a to i v příhraničí. Mohla jsem svobodně vycestovat. Takže tím, že byly hranice, a pak se najednou otevřely, jsem žádný příliv extra svobody nepocítila. Naopak, nyní už bych do těch lesů, do té chaty nešla. Strach z migrantů, kteří se mohou pohybovat, a pohybují v příhraničí mi to nedovolí. Takže teď už svobodu necítím, když se bojím jít na místa, kam jsem dříve chodívala bez obav a ráda. Z obavy o bezpečnost nemám svobodu volného pohybu ve vlastní zemi. A to díky otevřeným hranicím.
Uzavření hranice nám svobodu nevezme. Naopak, dá nám svobodu beze strachu se pohybovat po své vlasti. Bez rizika běženců, kteří přijeli jen drancovat Evropu.
Už teď je počet zadržených ilegálních uprchlíků trojnásobně vyšší, než bývá obvyklé. A ani netušíme, kolik jich zadrženo nebylo. Kolik jich běhá po republice.
Proto jsem pro obnovení hranic, aby se zamezilo vstupu ilegálním migrantům ke vstupu na naše území. Abychom dál mohli žít beze strachu, bez obav.
