Černobyl po 34 letech, aneb zázrak přírody

Cokoliv člověk poškodí, příroda postupně opět napravuje. Nápravou prochází nejen prostředí přírody, ale i člověk samotný. Proč je to ale cesta pomalá a pro nás bolestná? můžeme jít přímo...

V roce 1986 během technické zkoušky došlo k výbuchu jaderného reaktoru a následného zamoření okolí radioaktivitou. Dnes téměř po 34 letech žijí v této oblasti medvědí, bizoni, vlci a několik stovek druhů ptáků a jiných zvířat. Jak je to možné, když pro člověka je pobyt stále na určitých místech nebezpečný?

Co se stalo v místě katastrofy, poté co lidé tuto oblast opustili?

Když odešel člověk, tedy jediný egoistický prvek přírody, příroda sama začala tuto oblast navracet do stavu harmonie a rovnováhy. Příroda má sama v sobě opravný mechanizmus, jenž napravuje a uvádí do stavu rovnováhy všechny problémy, které ji člověk způsobil. Odchod člověka byl tedy pro přírodu tím nejlepším počinem.

Španělský biolog Herman Orisaola napsal: „Přítomnost člověka a produkty jeho životní činnosti mají mnohem větší negativní vliv na divokou přírodu než atomová katastrofa.“

Proč a čím tak člověk škodí?

Díky rozvoji našeho egoismu je ve společnosti nastaven globální vzorec chování: "Co nejvíce si v životě užít a získat s minimální investicí do čehokoliv a využít k tomu energie druhých lidí." Na tomto modelu je postavena celá naše konzumní společnost. 

Příroda a všechny její složky, jak rostlinná či živočišná je, nastavena do harmonického propojení, žádná část nevyužívá druhou. Rostliny či stromy spotřebují tolik vody a energie, kolik potřebují, zvířata rovněž sežerou jen to co potřebují a tím dochází k harmonii v přírodě. Zvířata nehromadí žádné zásoby pro sebe, aby měla více než ostatní, a nevyužívá za tímto účelem další zvířata. Hromadění a žití na úkor druhých dělá v celé přírodě pouze člověk.

Jak ve společnosti dosáhnout harmonie a štěstí pro všechny

Můžeme pozorovat a inspirovat se přírodou, jak je propojena v rovnováze a harmonii na všech úrovních. Každý člověk by měl spotřebovávat a požadovat pro sebe pouze to, co potřebuje pro zajištění plnohodnotného kvalitního života. Nic víc, nic míň. Zbytek energie bychom pak měli věnovat pomoci a podpoře společnosti, v níž žijeme tak, aby každý přispěl k jejímu rozvoji a pomohl i ostatním lidem dosáhnout kvalitního života.

To je návrat do jednoty a rovnováhy, princip nové budoucí společnosti, kterou musíme vytvořit. Jinak nás příroda bude k tomuto stavu pomocí katastrof, virů a dalších korekcí neustále postrkovat.