Postupně se schvaluje nový protikuřácký zákon, který má ještě více omezovat kouření. Tentokrát se plánuje zákonem zakázat kompletně kouření ve všech restauracích a hospodách (i hernách? - pardon, ty zruší zase jiný zákon). Je protikuřácký zákon omezováním svobody obyčejných lidí? Patrně ano, i když se záminkou ochrany zdraví. Sleduji však další a další věci, kterými současné vlády postupně omezují svobodu nás, obyčejných občanů. A otázka "Co bude zakázáno příště?" může být sice podporovateli protikuřáckého zákona jakkoliv zesměšňována, ovšem to nemůže nic ubrat na její aktuálnosti.
Není potřeba spekulovat o tom, zda kouření tabákových výrobků škodí zdraví. Vědecké výzkumy již dávno doložily, že kouření může mít vliv na vznik mnoha různých onemocnění, z nichž nejzávažnější je bezpochyby rakovina, zejména rakovina plic. Tímto také argumentují přiznivci protikuřáckého zákona, kteří se snaží kouření po vzoru západních států co nejvíce omezovat. V této věci však mohou nezaujatého občana napadnout otázky, proč například stát nic neudělá proti nezdravým potravinám, které jsou plné umělých a nebezpečných přísad? Mnohé toxické přísady v potravinách způsobují také rakovinotvorné bujení, např. rakovinu tlustého střeva. Ta přitom patří mezi nejrozšířenější druhy rakoviny spolu s rakovinou plic. Přitom výrobci potravin mají velmi otevřené možnosti, co mohou za přísady do našich potravin dávat.
Předkladatel protikuřáckého zákona, Radek Vondráček z ANO, však tento postoj stále obhajuje. "Je princip svobody a liberálnosti, ale potom je tu i princip veřejného zájmu a ten převažuje." Zní to poměrně moudře, že když se zakáže kouřit v restauracích a hospodách, že vlastně dojde ke snížení výskytu různých chorob, které bývají s kouřením spojovány. A co všechno může být ještě označeno za veřejný zájem? Kdo chce kouřit a doposud ho neodradily ani vysoké ceny tabákových výrobků, kouřit bude nejspíše i nadále. Naopak by to mohlo znamenat významný problém, protože zapálit si v hospodě u piva už bude protiprávní a část kuřáků se přesune do svých domovů, kde budou kouřit ve společných prostorách s dalšími členy rodiny. A to i před dětmi, které jsou na kouř citlivé mnohem více než dospělý člověk. Priorioritou by mělo být především to, aby kuřáci svou zálibou dělali mezi nekuřáckou populací co nejmenší škody a proto by naopak měli být směřování do hospod a barů. Tento zákon však prosazuje pravý opak.
Jedním z klíčových argumentů zastánců tohoto zákona je ochrana zaměstnanců restaurací. Zaměstnavatel by měl pro své zaměstnance vytvořit nekuřácké a zdravotně nezávadné pracoviště, aby jeho zaměstnanci nebyli kouři z cigaret vůbec vystaveni. S tímto však zásadně nesouhlasím, neboť nezdravé pracovní prostředí má mnoho profesí, od horníků, přes stavební dělníky a podobně. Mnoho takových rizikových zaměstnání s sebou nese i možnost získání rizikového příplatku, o čemž se dá v souvislosti s kuřáckými pracovišti (jako jsou kuřácké restaurace) uvažovat a mohl by se o tomto vést dialog. Podobně by se např. restaurace, která bude čistě kuřácká, mohla finančně spolupodílet např. na různých výzkumech chorob souvisejících s kouřením. Taková finanční újma, která by však nesměla být příliš drastická (aby se to nepodobalo protialkoholové prohibici ve skandinávských zemích), by mohla dostatečně motivovat více restaurací, aby byly nekuřácké. Kuřák, který si chce u piva zapálit cigaretu, by si tedy za pivo mohl o nějaké procento připlatit a pevně věřím tomu, že by takové opatření bylo dostačující.
Důležitým aspektem tohoto zákona je však zásah do svobody občanů i do svobody podnikání. Pan Vondráček v minulosti kouřil, avšak před několika měsíci tohoto zlozvyku zanechal. Když přestal kouřit člen vládnoucí politické strany, musí automaticky přestat kouřit všichni ostatní? Panu Vondráčkovi by to jistě nevadilo. Svoboda ovšem není o anarchii nebo o tom, že nemáme žádné povinnosti a můžeme si dělat cokoliv nás napadne. Svoboda je o možnosti volby. Volíme každý den o tom, jestli budeme pracovat pro nějakou firmu nebo se staneme živnostníky a osamostatníme se, nebo o tom, zda budeme nakupovat dražší a kvalitnější potraviny, nebo o jiných věcech. Sami svobodně si také chceme zvolit, jestli budeme kupovat tučná a nezdravá jídla, jestli budeme sportovat, jestli budeme v zimě nosit teplé oblečení (nebo se vystavíme riziku různých nemocí), apod.
Kdybychom možnost volby neměli, nežijeme ve svobodné zemi a jsme odkázání na vůli panovníka, který nám sám určí, co je pro nás správné a nejlepší. Z minulosti však víme, že ne vždy chce panovník (nebo vládnoucí třída) to nejlepší pro všechny občany. Naopak, velmi často chce panovník to nejlepší v prvé řadě pro sebe. Proto většina obyčejných lidí chce žít ve svobodné zemi s právem na svobodnou volbu. I například zákaz nedostatečného oblečení v zimních měsících se dá obhájit, abychom nebývali tolik nemocní, ale pořád bude platit to, že by to byl nepřiměřený zásah do svodody rozhodování každého z nás. Musíme mít přeci také právo se rozhodnout, zda budeme hrát na hracích automatech, zda budeme pít alkohol nebo kouřit cigarety. Nebo zda budeme i v lednových mrazech chodit v tričku a bez ponožek. Možnost takové volby znamená svobodu.
Podle stávající úpravy si restaurace a hospody mohou vybrat, zda budou čistě kuřácké, nekuřácké, nebo zda poskytnout svým zákazníkům oddělené prostory pro kouření i pro ty, kteří nekouří a nechtějí dýchat kouř od ostatních. V současné době tento systém poměrně dobře funguje. Zásadně nesdílím výhrady pana Vondráčka o tom, že rozdělení nekuřáckých a kuřáckých částí je nedostatečné, protože jako časný návštěvník různých restauračních zařízení a zároveň jako nekuřák vyhledávám většinou právě nekuřácké prostory. Některé podniky dokonce vsadily na to, že se stanou výhradně nekuřáckou restaurací, což se uplatní v jejich marketingu. Znám dokonce i vesnickou hospůdku, kde se kouřit nesmí a nikdo s tím problém nemá. Proč tedy ještě více omezovat svobodu? Jako konzervativec bych volil jednoznačně zachování stávající úpravy, nechť si každý rozhodne, zda bude navštěvovat kuřáckou restauraci nebo v ní bude pracovat. Protikuřácký zákon v navrhované podobě by byl omezováním svobody.
