29. 11. 2013 - Den proti konzumerismu

Následující den po Dnu díkuvzdání přichází na řadu mezinárodní den nenakupování, tedy den proti konzumerismu. Jde o jakousi snahu některých intelektuálů o to, aby se lid zamyslel. Západní svět a všichni, kdo do něj patříme (a to jsme i my, středoevropané - bohu dík, nebo bohužel?), jsme totiž konzumerismem postiženi poměrně hodně.

O co vlastně jde? O nic jiného, než o nakupování v obchodech. O to, že právě konzumace statků a služeb má být jednou z hlavních, nebo možná i tou nejdůležitější věcí, kterou lidé chtějí a ke které směřují. Nějaké ideály o vzdělanosti, o rodině a poctivém životu v pravém konzumerismu nemůžou nikoho zajímat. Jde jen o nahromadění dostatečného množství finančních prostředků, abychom mohli nakoupit ty krásné a božské věci, které nám nabízejí ochodní domy. Vzdělání je nově chápáno pouze jako prostředek ke snažšímu a rychlejšímu získání potřebných prostředků, rodina jako nástroj přerozdělování a ideály poctivého života se vytratily úplně. Vše směřuje k finančním prostředkům, které můžeme v krátké budoucnosti utratit. A poctivý život do tohoto moderního komplexu vůbec nezapadá - nezaručuje totiž dostatečně velký přísun financí na nakupování.

Dokladem výše uvedených obvinění je nesporný fakt, že v posledních šedesáti letech došlo k fatálnímu posunu společenských hodnot. Všechny původní hodnoty byly de facto úplně odsunuty do pozadí, zatímco v popředí se pohybuje jen otázka peněz, resp. objemu získaných statků a služeb. Když nás postihne nějaká nemoc, otázka fyzického zdraví u některých vybraných jedinců ještě možná vystoupí do popředí vedle finanční stránky, ale pro většinu lidí je rozhodující pouze měřítko finančních zisků.

Položte si otázku, kdo je podle vás úspěšný člověk - je to člověk, který žije celý život slušným a poctivým životem, vychoval slušné a poctivé děti a má slušnoua poctivou práci? Je to člověk, který například předává vzdělání bodoucím generacím ve školách a tuto svou činnost považuje za své poslání? Všichni takoví lidé jsou za úspěšné pokládáni pouze tehdy, pokud disponují nadprůměrným finančním příjmem. Pokud si vydělávají málo (což učitelé nebo třeba začínající lékaři určitě ano), společnost se na ně dívá jako na nízkopříjmové a tedy neúspěšné. Vše je jen otázkou peněz.

Drtivá většina lidí si jako úspěšného člověka představí někoho v drahém obleku, který řídí svoje velké luxusní auto a na rukou má hodinky v ceně ročního příjmu matky samoživitelky dvou dětí.  Tento člověk je chápán za úspěšného člověka a to bez ohledu na to, jestli ke svému jmění přišel vytunelováním nějakého státního podniku, jinou trestnou činností nebo všechno pouze zdědil. Je možnost, že si velké peníze i poctivě vydělal, protože jde třeba o nějakého úspěšného architekta, nicméně tyto a jiné otázky řešící charater příjmů jsou v konzumerismu nežádoucí. Rozhodující je jen a pouze objem financí, nikoliv jejich původ.

Konzumerismus však v sobě zarnuje kromě potlačování přirozených žebříčků společenských hodnot i něco jiného - ignoraci i ostatních společenských otázek, jako je třeba otázka politiky, resp. správa veřejných záležitostí. Pro konzumní společnost je typický nezájem lidí o veřejné dění. Lidé dnes politiku pokud možno neřeší vůbec a když náhodou ano, poslušně dle diktátu konzumerismu pouze v hospodě u piva (a to ještě zásadně v negativním smyslu).

Já osobně jsem v současné době podle konzumních pravidel neúspěšný člověk. Vystudoval jsem sice vysokou školu, mám však práci s průměrnými měsíční příjmy a tedy spadám do střední vrstvy. Co na tom, že jsem slušný člověk, který nekrade v obchodech, netuneluje žádné podniky, nedává ani nepříjmá úplatky, nikoho na ulici nemlátí a doma se nehádá s členy domácnosti. To mi úspěšnost podle konzumních pravidel nikdy nezajistí.

Kdybych ale změnil své chování, začal být víc orientovaný na zisk, opustil ty "hloupé" teze o poctivosti a slušnosti, dal se na nějakou "pořádnou" práci, kde se dají vydělat velké peníze, mohl bych si v krátké době zajistit slušné živobytí a tím se zařadit mezi úspěšné občany, i když možná nepoctivé, ale pořád dle konzumerismu úspěšné.

Já to ale neudělám, pořád naivně a idealisticky věřím tomu, že jsou i jiné hodnoty než peníze. Až jednou dojdu na konec svého života a podívám se na skutky, kterých jsem se dopustil, nechci svoje úspěchy či neúspěch počítat jen v korunách nebo eurech. Už jen to, že se mi podařilo vystudovat vysokou školu, považuju za svůj úspěch. A to i přesto, že mi to bezprostředně nepřineslo žádný finanční zisk.

 (Možná je to jen mým nízkým věkem a jistou nezkušeností, že věci vidím takhle idealisticky a naivně. Možná, až příjde rodina, děti, hypotéka a ostatní podobné běžné starosti dospělých matek a otců, přestanu i já o nějakých "nesmyslných" ideálech přemýšlet. Potom se pod záminkou existenčního zajištění rodiny plně oddám slastem i strastem moderního konzumního života.)