Co je to šrotovné? Ekonomický zázrak opředený mýty. Kouzelný recept na finanční krizi, který zabrání růstu nezaměstnanosti, zastaví pokles hospodářského růstu a zachrání tuzemský automobilový průmysl. Důkazem, že to funguje, je sousední Německo. Ale ne všechny recepty fungují ve všech ekonomikách stejně.
Díky šrotovnému se v Německu skutečně znovu nastartovala výroba a jejich ekonomika se minulý měsíc rozběhla 0,3 procentním tempem nahoru. Je bláhové si ale myslet, že stejně dobře a stejně účinně to zafunguje i u nás. Proč? Situace u nás je oproti Německu v zásadě odlišná. Už jen proto, že Německo nalilo do šrotovného neuvěřitelných 5 miliard Eur a podíl automobilového průmyslu na HDP je diametrálně vyšší.
Šrotovné u nás razí zejména zástupci automobilového průmyslu. Pan Jaroslav Černý ze Škoda Auto říká: „Nikdy není pozdě. Vlna, která byla doposud v zahraničí, se pomalu vyčerpává. Českému automobilovému průmyslu by pak zavedení šrotovného u nás pomohlo.“ Bodejť by nepomohlo. Každému průmyslovému odvětví, kde by zákazník dostával státní dotaci na koupi výrobku, by to pomohlo. Na absurditu situace se snažili před časem upozornit zástupci dřevozpracujícího průmyslu, požadující třískovné. Otázkou však zůstává, na jak dlouho by pomohlo. Společnost Škoda Auto vyprodukuje ročně 800 tisíc aut ročně, z toho však na českém trhu prodá jen několikaprocentní zlomek. Zbytek vyrobených aut jde na export. Na připravovaný státní příspěvek dosáhne pouhých 80 tisíc lidí, tedy desetina roční produkce koncernu. Jednoduchým matematickým výpočtem lze odvodit, že i kdyby si téměř všichni koupili škodovku (což je nesmysl), propad produkce naše šrotovné oddálí jen o pouhý jeden měsíc. Pan Černý buď tento fakt účelově ignoruje k šíření mýtů, nebo nezná ani skutečná čísla. Nevím, která varianta je smutnější. Za současnou situaci si navíc mladoboleslavský koncern může také částečně sám. 11. září uplynuly právě dva roky, co se na výstavě ve Frankfurtu chlubili, že už v roce 2010 dosáhnou produkce jednoho miliónu vozů ročně – tedy o celých pět let dříve, než propočítali podle původních odhadů. V období ekonomické konjunktury podnik slepě zvyšoval výrobu a teď, v době recese si bere své vlastní zaměstnance jako rukojmí a vydírá stát, že začne propouštět, pokud nezavede šrotovné. Podniky v jiných oblastech průmyslu také trpí poklesem poptávky po jejich zboží a musejí jít do slev. Proč tedy naše automobilky taky nemohou jít do slev – třeba hrazením třiceti tisícového šrotovného ze svého? Že na to nemají? Pan Černý a jemu podobní se jistě pro dobro věci vzdá svých manažerských bonusů. Šrotovné by navíc uškodilo jiným sférám ekonomiky. Například trh s ojetinami dostane citlivou ránu. Spousta lidí, kteří by si koupili ojetinu, si možná pod vidinou ušetřených třiceti tisíc koupí auto nové. Prodej ojetin se zpomalí, autobazary budou muset s cenami dolů a budou hledat cesty k omezení svých nákladů. Pokud se tedy nebude v prvních měsících propouštět ve Škodě Auto, u dealerů ojetin možná ano. Auto si v rámci šrotovného navíc koupí mnohdy sociálně slabší lidé, kteří by si tak drahý vůz nikdy nekoupili. Pod vidinou ušetřených třiceti tisíc se zadluží dalších tři sta tisíc korun. Nad krizí jsme ještě ani zdaleka nevyhráli a propouštění bude pokračovat. Ztráta zaměstnání se pochopitelně dotkne mnohem citlivěji lidí s čerstvým leasingem než těch, kteří si naopak už teď vyšetřují finanční rezervy. Jinými slovy, šrotovné pod vidinou ušetření peněz bude nepřímo motivovat méně majetné lidi, aby nezodpovědně investovali a neúměrně se zadlužili. Kdo ale razí šrotovné nejvíce, je ČSSD, která okolo šrotovného šíří mýty, jak moc je to pro nás výhodné. Podle bývalého ministra průmyslu a místopředsedy ČSSD Milana Urbana prý šrotovné zachrání desítky tisíc míst. Jak na to přišel, je mi záhadou. Nejen produkce Škoda Auto, ale i prodej ostatních automobilek vyrábějících v ČR je absolutně závislá na exportu. Na českém trhu udají jen zlomek své produkce. Pokud tedy chce ČSSD zachraňovat, měli by vyrazit do Německa a lobovat u Merkelové, ať do šrotovného nalije dalších pět miliard euro. Nic jiného náš automobilový průmysl od recese nezachrání. Prosazovaní šrotovného je jen populistickým volebním tahem ČSSD. Paroubek klame voliče vidinou, že jim něco dává, a že přitom ještě zachraňuje pracovní místa a účinně bojuje proti finanční krizi. Opak je ale pravdou. Navržený rozpočet na příští rok se šrotovným nepočítá a už tak má deficit 230 miliard. A to hlavně díky štědrým sociálně demokratickým dávkám, které krizi rozhodně nezpomalují. Sází ČSSD na to, že se ty navrhované 2,5 miliardy korun na šrotovné v celkovém deficitu rozpočtu ztratí? Jinými slovy, za peníze zvyšující veřejný dluh si ČSSD kupuje hlasy voličů. Pan Urban se ale brání a říká, že šrotovné je naopak velmi ekonomicky výhodné. Stát totiž z prodeje aut vybere mnohem více na DPH, než stojí šrotovné. Pan Urban ale zapomíná odečíst DPH, které by stát byl býval vybral z prodeje aut i bez zavedení šrotovného. Používá tedy pouze jednoduchou matematiku a tvrdí, že jde o návratnou investici. Když je to tak výhodné, tak proč 2. září Německo s okamžitou platností zastavilo další žádosti o šrotovné a Merkelová už na to nedá ani euro? Možná by měl Urban sednout na první vlak do Němec a vysvětlit paní kancléře základní principy ekonomiky. Nebo ještě lépe. Když už se Paroubek tak dobře zná s Putinem, mohl by k zavedení šrotovného přesvědčit jeho. A jako odměnu za geniální nápad bychom podepsali smlouvu o smlouvě budoucí na dodávku sedmi set tisíc nových škodovek na ruský trh, neboť tam mají jezdících vraků dost. To bude báječné. blogger #1195 © jan boettinger
