Koho volit v tom současném politickém guláši, uklohněném z populistické socialistické zásmažky a zkorumpované rozhádané pravicové flákoty? V guláši okořeněném rudými budovatelskými papričkami, zeleným bobkovým listem bez chuti a zatuchlým pánbíčkářským kmínem? Rozplizlou chuť už nezpraví ani tradičně-odpovědně-prosperující nové koření, a už vůbec ne black hot chilli peppers, dosypané do hrnce extrémně pravou rukou.
Za chvilinku uplyne přesně dvacet let od chvíle, kdy se začaly obušky balit do sametu a lidem se zalily oči slzami štěstí, že svoboda je na cestě a budeme se mít všichni dobře. Neboť hraniční závory se rozřežou motorovou pilou a do vínku dostaneme svobodu podnikání a právo říkat si na potkání, co se nám zamane. Před dvaceti lety začala pohádka, která teď ale nějak nefinišuje zvoněním zvonce šťastného konce.
ČSSD zahájila třídní boj a negativistický politický styl, který vnesl do politiky zášť a nenávist. Reprezentovaná arogantním Paroubkem a diktátorským Rathem vzbudila takový hněv, že rozpoutala celonárodní vajíčkovou agresi. Ve svých plamenných kampaních slibují nesplnitelné, na úkor zvyšování státního dluhu. Neváhali nabádat občany k porušování zákonů a neváhali dokonce ani shodit vládu uprostřed předsednictví EU. No a ještě byli tak drzí a ohajovali to průzkumem veřejného mínění, že občané našeho státu si mezinárodní ostudu a zdiskreditování naší republiky přáli a plně ho schvalují.
Nicméně není divu, že to ODS, zesláblá hádkami mezi narcistickým prezidentem a lídrem nejsilnější pravicové strany, zaháčkovaným do techtlí mechtlí se sličným lobbistou, neustála. Na kamarády má smůlu jisto jistě i pražský primátor, jehož kámoš Janoušek nedokáže vysvětlit původ miliónů na švýcarském kontě. Sám Bém, který před časem taky zuřivě podkopával střídavě všechny nohy židle pod zadkem svého stranického šéfa, je chlápek s rukama čistšíma, nežli Pilát. A nakonec pan Íčko, který se od vlasatého kluka revoluce vypracoval do muže s tváří hráče pokeru, zapleteného do nitek táhnoucích se až pod práh dveří do podsvětí.
No aby ta vláda taky nepadla, v době politické prostituce bývalých členů Zelených a jiných přeběhlíků, odpadlíků a zvrhlíků, ochotných (z horlivosti, blbosti anebo prospěchářství) donášet na stranické kolegy. No jo, Zelení, kdysi hlásající jiný druh politiky, pak ve vládě skákající zprava do leva, až se jim z toho tak hlava zatočila, že nevěděli, komu posílají intimní esemesky plné intrik. Jejich lídr už taky zmizel na politickém vrakovišti. A chudák mladá Liška Bystrouška tu rozvrzanou káru musí táhnout sám, teď ještě navíc i bez podpory knížete, a jestli se bude spoléhat pouze na odborníky pravdoláskaře, máme se ještě na co těšit.
Komunisti si stále hřejí pod polštáři zažloutlou fotku Visarionoviče, přesto hlásající, že oni jsou ti nejlepší ke změně Evropy. Sebevědomí jim rozhodně nechybí, bodejť by chybělo, když stále více lidí s nostalgií vzpomíná na rohlík za čtyřicet haléřů a že práce byla od-do, pak padla a v tašce si z továrny přes vrátnici pronesli krabici šroubků, aby si doma mohli na koleně zbouchat kus nábytku. Co na tom, že komunisté nemají v lásce soukromé vlastnictví. Dyž ja nemam nic, tak ať oni taky nemaji nic, a všici budem mit všecko, tak je to spravně a tak to mosi byť! Proletáři se po dvaceti letech opět spojují a je jich mezi námi už více jak deset procent. Brrrrrr!
Rigidní lidovci, už tradičně, se v období předvolbami zaměřují pouze na jedno - na osvědčenou metodu volebního úspěchu, rychle převléci kabát a přiblížit se volebním programem na stranu potencionálního vítěze voleb. Jednoduchá strategie, která jim zajistila téměř nepřetržitou účast ve vládě, ať tam sedí Petr, nebo Pavel. Stačí se večer pomodlit a kostra politického programu se ohne vpravo či vlevo, dle potřeby. Pak už jen omílají pořád dokola návrat majetku církvi, zrušení registrovaného partnerství a zákaz potratů. Občas přisadí nějakou novinku, třeba zrušení výstavy Boddies. Teď, v období neustále zmiňované krize, je v oblibě u prostého lidu zdanit bohatce. Lidovci, lovící každý hlas ve vodách mas, už taky progresi přislíbili, úplní Jánošíci v sutaně.
A co nováčci, beroucí Sněmovnu útokem? Třeba pan kníže, hvězda velkoplošných reklam. Snad jediný politik s vhodnou tváří na billboard komerční reklamy. Výjimečný tím, že když spí, tak to vypadá, jako když přemýšlí, nebo vlastně když přemýšlí, tak to vypadá, že spí, k jeho smůle v parlamentu… Ten člověk ale vypadá, že spí, i když mluví, občas nevím, ani kterou řečí mluví, nebo jestli jen mumlá a moderátoři přikyvují, aby to nebylo trapné. Tam kde příroda ubrala na kultuře projevu, pomůže zvuk šlechtického příjmení. TOP strana, neboli strana na vrchu, na to jisto jistě sází. Ale snad u něj máme alespoň záruku, že, na rozdíl od jiných, „nebere“.
No a zbývá ještě úderná pravička, která po volbách do Evropského parlamentu díky jednomu procentu získala svoji vlastní přípojku na vodovod státních peněz. Pan ministr Pecina se sice chvástá, že on je větší kádr, než ten ubožák Langer, a že on se o zrušení DS zasadí. Uvidíme, kdo z koho. Jisto jisté je, že pokud se o problematiku Romů bude i nadále starat Kocáb, půjdou nahoru i preference DS.
Ať se na to koukám zprava či zleva, nemám si koho vybrat. Jsem zklamaný volič, s trpělivostí rozemletou na padrť pod válci nesplněných volebních slibů, politicky korektních a uhlazených lží a stále se navyšujícího státnímu dluhu. V EU jsme outsideři, doma si neumíme ani zamést před vlastním prahem a korupce se tu rozlézá jak pýr.
Nabízí se ještě možnost volit jinou, dosud neokoukanou stranu. Podle serveru volebni-preference.cz čítá skupina nerozhodných voličů a těch, co by volili menší neznámé strany přes 53%! Tedy zdánlivě potencionální šance, že by na někoho těch pět procent mohlo zbýt. To už si taky můžu nějakou tu politickou stranu založit sám. Vyberu si jednu z dosud neobsazených barev a vnesu do loga buď nějaké ovoce, rostlinu nebo živočicha. Líbí se mi žlutá, a tak asi založím stranu žluté barvy! Příští volby volte mě! Prosím.
blogger #1195 © jan boettinger
