Po obou stranách ulice běžela horda cikánských děcek a výrostků. Další cikáňata se rojila z postraních uliček a zaplňovala chodník podél hlavní ulice. Mnohé se pak v houfech vrhala přes silnici, až auta musela přibržďovat a kličkovat mezi nimi. Ten neuvěřitelný chumel tmavé barvy ubíhal jedním směrem. Zřejmě se tam něco dávalo zadarmo, byla moje první myšlenka.
Hádanka na úvod. Vedle sebe stojí dva baráky. Jeden má ve dvoře dětské pískoviště, lemované zameteným chodníkem a pečlivě posekaným trávníkem. Druhý dvorek se může pochlubit jen vysokou neposečenou trávou, ze které vykukují staré odhozené škrpály a dalších pár kusů nepotřebného bordelu a nějaké odpadky.Ve kterém domě bydlí „bílí“ a ve kterém Romové?
Již druhý týden trávím na návštěvě na malém městě na severu Moravy, kde jsem vyrůstal do třinácti let. Při pohledu na ty hordy špinavých cigánských děcek jsem si uvědomil jedno – od mých dětských let jich tu pořádně přibylo. A radost mi to nedělá, neboť jejich rodiče pravděpodobně pobírají tučné sociální podpory z mých daní. Kolik asi těch malých parchantů musím živit ze svých daní? Klasická úvaha bílého pracujícího. Pasuje mě to tedy na rasistu?
Proč nemám rád cigány, cikány, Rómy, či, kýho čerta, jak je nejsprávnější nazvat? Mluvím o té skupině spoluobčanů, kteří jsou jiní. Ne barvou kůže, ta je mi ukradená. Ale tím, že své děcka neposílají do škol, že je ani nedokáží pořádně vychovávat, dokonce ani naučit základním pravidlům hygieny, takže běhají po ulici špinavá, jak prasata. Přitom přístup k tekoucí pitné vodě má u nás každý, na rozdíl od miliardy lidí na světě.
Normálně uvažující člověk se snaží poskytnout svým dětem co nejlepší vzdělání. Cigáni místo do škol, posílají své děti krást, což je mnohem pohodlnější způsob obživy, než se vyučit něčím pořádným a živit se jako slušný člověk.
Je to jejich svobodná volba, nepracovat, nemýt se a žít v bordelu na vlastním dvorku. Ale když řvou na ulici nebo v MHD, obtěžují svým neurvalým chováním okolí, kradou, vyhazují odpadky na ulici, devastují městské byty, neplatí nájemné… a za tohle všechno si nárokují speciální sociální podpory z mých daní, aniž by se sami snažili to v dlouhodobém časovém horizontu jakkoliv změnit – to mi dává svobodnou volbu je za tohle nesnášet. Znovu se ptám, pasuje mě to na rasistu?
Já vím, že to mají těžké, jsou na pokraji společnosti, začlenění je obtížné… blablabla. Posekat si trávník na dvorku nestojí ale nic, jen trochu energie. Udržovat si okolí kolem svého domu čisté a uklizené nestojí nic, jen trochu úsilí. Mýt se? … no to je snad přirozené, pravidelnou očistu dělají i zvířata. A nekrást…? To už ani nepotřebuje komentář. Dokud tedy cigáni nebudou schopni udělat sami krok vpřed, nebudu já spokojený, že je živím ze svých daní, a budu pořád na cigány nadávat. Ptám se tedy potřetí, pasuje mě tohle na rasistu?
A na závěr malý test pro ty, kteří si o mě myslí, že jsem odporný přízemní rasista. Představte si, že máte krásnou dceru, blondýnku, chytrou, na vysoké, devatenáct let, pýcha rodiny, prostě dokonalá. Jednoho dne přijde domů a představí vám svého nového snoubence, kterým bude mladý Rom. Jaká je pravděpodobnost, že vám, alespoň na pár sekund, myslí proběhne obrovské zklamání až hněv? A pokud ano, pasuje vás to na rasistu?
blogger #1195 © jan boettinger
