Hle, jak nám v Česku kvete homofobie. Převládá názor, jak že si to ty buzny můžou dovolit – požadovat stejná práva jako normální, zdravá (tudíž standardní) rodina? Vždyť jsou nemocní a měli by se léčit kastrací. Tak jak by mohli vychovávat děti? Ještě by se od nich nakazily teploušstvím! Kde ale berou odpůrci homosexuálů argumenty proti právu homosexuálů na adopci?
Stará dobrá hláška, že rodina je základem státu, je postavena ryze na ekonomických základech. Nikde se nepíše, že „hetero rodina“ je základem státu. Píše se „jen“ rodina. Z pohledu státu jde o to, zajistit dětem dostatečné ekonomické podmínky pro zdravý vývoj a vychovat je s láskou ve slušné občany, kteří budou v budoucnu spořádaně platit daně. To zvládnou dva homosexuálové, kteří se milují a mají oba stabilní zaměstnání, stejně dobře. Nemá to nic společného s tím, kdo komu kam zasouvá pohlavní orgán. Pokud bychom totiž striktně vylučovali potencionální zájemce o adopci jen na základě preferencí análního sexu, museli bychom vyřadit i stovky paniček, které to mají taky rády do zadečku. A těch není málo.
Že homo rodina není rodina „normální“? Ale co je to ta normální rodina? Tatínek, který to zasunuje spořádaně do maminky v misionářské poloze a plodí děti? A to je vše, to že má stačit? Kolik dětí ale musí vyrůstat v rozvrácených hetero rodinách (domnělých základech státu), kde se jejich rodiče navzájem nenávidí, nadávají si sprostě, navzájem se před svými dětmi pošpiňují a zasévají semínko nenávisti do neposkvrněných dětských duší?
Reaguji takto na blog pana Polaneckého a diskuzi pod ním. Autor v článku píše: „…nepovažuji za správné, aby homosexuální páry mohly adoptovat děti. Dítě vnímá vzor od svých rodičů a může s klidem dojít k situaci, kdy dítě bude zkoušet na ostatních to, co vidí doma." Čeho se autor asi bojí? Že by ty děti vychovávané homo rodiči mohly někoho zatáhnout na základce na hajzlík a tam ho nutit k nějakým hrůzným homo praktikám?
Kolik procent hetero základů států funguje normálně? Myslím tím, že se oba manželé milují, projevují si vzájemný respekt a úctu? V kolika manželstvích tráví manžel čas raději v hospodě, neboť manželka po porodu ztloustla a už ho nevzrušuje, a tak domů nespěchá. Doma jí nachmelený dá preventivně pár facek a pak usne u otevřeného lahváče na gauči v obýváku s puštěnou televizí. Někdy ještě po cestě od ledničky s pivem do obýváku zaskočí do pokojíku své nezletilé dcery a ryze heterosexuálně si s ní pohraje. Proboha, co když hetero dítě bude zkoušet na ostatních to, co vidí doma? To mě fakt děsí.
Jiným častým argumentem bývá tvrzení, že homouši nemůžou mít rodičovská práva, jako normální hetero lidé, neboť od přírody nemůžou mít děti. A co stovky hetero párů, kterým do vínku plodnost nebyla dána a zkoušejí všemožné způsoby umělého oplodnění. A po sléze, když všechno selže, se uchýlí k adopci, která je jim samozřejmě, jako „normálním hetero,“ povolena. Přestože sami nemůžou mít děti. To lesby klidně můžou. Můžou se nechat oplodnit kamarádem, nebo nechat oplodnit anonymním dárcem. Takže i tento argument pokulhává. Adopce využívají primárně lidé, kteří nemůžou mít od přírody děti.
Pan Polanecký svůj blog uzavírá slovy: „Opravdu se chceme vzdát tradičních hodnot klasického manželství, ač je rozvodovost kdoví jak velká?“ Klasické manželství? Co to je? Tradičního konceptu společnosti jsme se vzdali už dávno, sami, a ne vinou homosexuálů. Lidé preferují život na volné noze, bez partnerů na celý život. Počet single domácností stoupá. Kariéra je přednější, než zakládat nebo udržet rodinu. Když už se lidé vezmou, v každém druhém případě se zase rozvedou. Stoupá počet svobodných matek, dokonce vznikl pojem „neúplná rodina“. Tohle rozhodně do konceptu „klasického manželství“ asi taky nezapadá.
Celé se to točí okolo adopce. V drtivé většině případů jsou děti plozeny hlavně heterosexuály, takže pokud by tedy bylo všechno v heterosexuálním světě v pořádku, homo žadatelům o adopce by nebylo co nabídnout. Zatím to ale vypadá, že nabídka přesahuje poptávku. Něco je tedy v naší hetero společnosti špatně. Neříkám, že to adopce homíků vytrhnout. Ale proč jim právo na adopci upírat?
Procentický počet krachů v hetero manželstvích je vyšší než v homo registrovaných partnerstvích. Proč tedy nedáme homosexuálům šanci, aby mohli také vychovávat děti a přitom využívat výhod statutu rodiny. V dětských domovech čekají desítky dětí, které by určitě nalezly v rodinném prostředí homosexuálů pocit domova. Pořád lepší mít dva rodiče stejného pohlaví, než matku samoživitelku, nebo otce alkoholického despotu, nebo v děcáku strávit celé dětství. Čeho se bojíme? Že se ty děti skutečně nakazí a homosexualita naši zemi zaplaví jako nevyléčitelná choroba? Homosexualita není nemoc a tudíž není nakažlivá. A není ani dědičná. Jak by totiž mohly čistě heterosexuální páry plodit homo děti?
Ač obhajuji homosexuály, já sám mám rád ženy. Možná ale někdo namítne, jak svobodný bezdětný floutek, jako já, může kritizovat hetero rodiny. Nechci kritizovat. Věřím, že řada lidí, kteří tento blog čtou, má kvalitní heterosexuální vztah, má dobře fungující rodinu a děti vychovávají podle svého nejlepšího přesvědčení. Hetero dámy a pánové, přeji vám od srdce, ať vám to takhle vydrží. Ale stejně od srdce fandím i homosexuálním párům, které splňují stejná ekonomická pravidla, jako o adopci žádající páry heterosexuální, aby mohly děti vychovávat pod legálním statutem rodiny.
blogger #1195 © jan boettinger
