Zima

kdy konečně přestane vládnout zlá ledová královna.... (jedna o mrazu)  

Ledová babice škrábe dobré lidi do nohou

tančí zákeřný tanec s osudem

slibuje důvěru a podporu

maže zdi i ústa medem, falešným úsměvem

když ji podrobíš zkoušce zjistíš, že

některé drží za paty, jiné za lokty

některé drží pod krkem

vyjídá a mrazí srdce milencům

intrikuje, škodí, bodá, ničí

sama se pak rozpouští v ohni a bolesti

žárlí na světlo a teplo žhavých citů

na nádhernou podmanivou hudbu a vřelá slova

její jistota je navždy pryč

bude se už jen bát, kdy se kdo objeví příště

sněhuláci v jejím závěsu

už jen trpí s rampouchy u nosu

a srdcem, které si zlomili sami

o její zášť a zlobu, a o nedostatek víry

Ale léto se vždycky nakonec vrátí

a vyláme jí zuby

tak nashledanou...