V kuchyni

tak trochu nočních slov o vaření a nebo taky o vaření vůbec ne...

nějak se probojoval se mezi její cibule

nečekán, nezván… absolutně

a když už už vytahovala nůž, uviděla, že

v ruce držel pozvánku přímo od ní…

její vlastní krví podepsanou

věděla jistě, že ji nikdy nenapsala

přesto její existenci nešlo popřít

měla by ho okamžitě vyhodit

vytřít s ním podlahu

ale zírala jen, překvapeně, pobaveně

tyhle divné věci na něm vlastně měla ráda

takže jen další kapitola…

možná ta nejlepší ze všech

škoda o tohle přijít

dobře, vítej mezi mými hrnci

teď můžeš pod skoro všechny pokličky

ne, že by sis to zasloužil…

posaď se třeba tady..

a neruš!

...tohle dělám zásadně sama

a nebo dobře, ruš mě trošku…

...nebo vlastně.. ano… ruš mě hodně

přesně tak... úžasné...

možná tě občas i poslechnu

přidám tvoje koření

sundám ti tričko

pomiluju se s tebou na stole...

pokrčila rameny a usmála se

tohle vážně nemá řešení…

jak se mám na tebe zlobit,

když i po tom všem

oplýváš šikovností a snahou přímo ďábelskou,

což mi lichotí

hlavně už prosím netapetuj

těmi falešně zbytečnými obrázky bílých paní

víš, že vidím skrz to všechno

raději mi dál nos kytky

dělej mě šťastnou

tak, jak to umíš jenom ty

a já ti dám pak dám možná ochutnat tuhle kouzelnou polívku

s opravdovou láskou dělanou

výjimečně do ní nedám jed, protože tebe si tu ponechám

jestli si troufáš...