V těchto dnech, kdy se už zase jen těžko ohýbám k botě, často myslím na svoji známou. „Chtěla bych být těhotná celý život,“ prohlásila a já povytáhla obočí. Proč? Vždyť těhotenství pro mě - ve vleku s radostným očekáváním - znamená zvracení, hodiny v čekárnách u lékařů, konec popíjení kávy, alkoholu, perlivé vody, pálivých jídel… a spoustu dalších omezení, která vyvrcholí „skvělým zážitkem“ s názvem porod.
Tak co, vypadám v těch jeansech tlustá nebo ne? (3. přikázání těhotenství: Nechoďte nakupovat s hubenými netěhotnými ženami)http://i.baby-gaga.com/crtn/cartoon32.png
Následuje opětovné dodržování zákazů, co se smí a nesmí při kojení. Nejvíc ze všeho mi ale asi vadí omezení soběstačnosti – úkonů, které najednou nemůžu dělat, je podezřele mnoho… Nesmím zvednout těžkou bednu, tašku nebo pochovat své šestnáctikilové první dítě. Podáš mi? Přineseš mi? Vyslovuji s jistou dávkou studu. Nerada se o něco prosím. A ještě méně ráda na to čekám, když se to neděje hned. Kéž bych nemusela nic říkat nahlas a lidé kolem tak nějak sami pochopili, co zrovna potřebuji.
Jedné věci se ale na těhotenství nabažit nemůžu a v tomhle možná kamarádku trochu chápu: „Vypadáš báječně, moc ti to sluší, ty úplně záříš!“, zní ze všech stran. Velmi příjemné věty, které si teď užívám. Chvíli přemýšlím… že bych změnila účes? Že by to byl ten nový make up? Kdepak. Jsem „jen“ podruhé těhotná. Pleť se vyhladí, tělo zaoblí, kde má, a najedou zázrak! No řekněte, není to k ostatním ženám dost nefér? Chtěla bych mít i po porodu stejnou váhu a velikost oblečení jako právě teď – v osmém měsíci – a přitom denně poslouchat, jak mi to krásně sluší. No řekněte, nebylo by to skvělé? Nešlo by to nějak zařídit?
Psáno pro časopis Psychologie DNES
Pokud mi chcete něco k textu sdělit, můžete mi napsat na tereza.boehmova@idnes.cz
