Sliby

jedna pobouřková..........................................

Sedím, koukám, vpíjím se do mraků

výhled na čisté nebe s pralinkovými hvězdami

dolů na pole něžně se pohupující sem a tam

klasy tančí v rytmu pozdního vysušeného léta

šplhám výš, ještě kus, na nejvyšší větev

nejdál, daleko, pryč od nás

a doufám, že vidíme to stejně

že jsme pořád tak, jak máme být

a že se máme dobře

vzdálenost bývá dobrá věc

myšlenky uklízím, klidním své sny a touhy

češu keře u cesty a zahřívám prašné důlky v zemi

borůvčí a maliní mlsně olizuju, jako by byly šíje

prázdné hrnce stavím dolů z plotny

a míchám nové a nové lektvary

do sklenic zavařuju

abychom přežili hravě další dlouhou zimu

ta co přijde, bude přece lepší, naše…

vroucnější a kratší…

možná trochu smutná, ale krásná?

Pst, já vím… neslibuj raději nikdy nic

tak to asi vlastně přesně chci

na plané sliby jsme už příliš….

zcestovalí?