Už zítra budou houkat sirény. Přečetla jsem si na toto téma článek od jiného autora blogu Michala Bareše s názvem Potřebujeme sirény? Odkaz: http://bares.blog.idnes.cz/c/3678/Potrebujeme-sireny.html Je pěkné, že se autor pokusil vysvětlit k čemu ty otravné zkoušky jsou a vyvrátit některé mýty. Ale...
Ale stejně. Já bych každou první středu v měsíci nejraději vymazala z kalendáře.
Jasně, s nezakalenou myslí chápu, že kolektivní bezpečnost je nadřazena všemu ostatnímu, ale věřte mi, že když se pokaždé ten den přesně ve dvanáct podaří tomu odpornému hukotu probudit moje dítě, které je bohužel tak pitomě naprogramované, že znovu už neusne a do večera daleko, jsem plná nenávisti a napadá mě:Je skutečně nutné zkoušet sirény tak často? Je to zařízení natolik poruchové, že se musí opravdu prověřovat jednou měsíčně?
Také trochu pokulhává vysvětlení autora, proč je varovná informace, že se jedná o zkoušku vysílána až po jejím skončení. Michal Bareš píše:„V případě skutečné výstrahy zazní informace také až po odeznění výstražného signálu. Sice by bylo možné i opačné pořadí, ale nejdůležitější je varovat, pak až předat doplňující informaci.“ Ano, nejdůležitější je varovat, ale jen v případě, že hrozí skutečné nebezpečí. Ve zbylých případech jde přece o zkoušku a tu je možné klidně ohlásit předem. Jinak jsou totiž sirény kromě odporného hluku víceméně k ničemu a všichni jen čekají na to, co bude ohlášeno potom. Tím se v případě skutečného nebezpečí oddaluje možnost okamžité reakce. Takto by se alespoň od sebe odlišily dvě situace: Hlášení předem – nic mi nehrozí. Siréna bez předchozího upozornění, že jde o zkoušku – začni jednat, něco se děje – potvrzena ještě dodatečným hlášením o tom, co se stalo a co dělat. Nebylo to logičtější?
A zítra mi držte palce, bude to náročný den. Myslím, že všechni, kdo pečují o malé děti, vědí, o čem mluvím.
P.S. Ještě jedna drobnost odjinud. Moje ctěná blogyně, viz můj předchozí článek na http://boehmova.blog.idnes.cz/c/3477/O-blogu-a-blogyni.html a její čtenáři a čtenářky prosí, aby byly slovní tvary na blog.idnes.cz zrovnoprávněny a všude se uváděly obě možnosti: blogger/ bloggerka, autor/autorka, pisatel/pisatelka atd. Děkuji.
