V květnu 2008 se v USA začne promítat Sex And The City (The Movie), tedy film navazující na slavný seriál Sex ve městě. Skalní fanynky a fanoušci se snaží zjistit, o co půjde (již prosákly obrázky hlavní hrdinky ve svatebních šatech) a jedna aktivní špionka dokonce vyfotila a umístila na internet snímek přímo z natáčení v New Yorku a prozradila tak, že další známá postava (Charlotte) bude ve filmu těhotná. Svatba a toužebně očekávané dítě - to vypadá na velký Happy End. A to mě děsí. Jakoby se někdo snažil zničit katarzi seriálu. (Carrie Bradshaw přece není vdávací typ!!!!)
http://www.cartoonstock.com/lowres/iba0273l.jpg
A ačkoliv jsem ráda, že se příběh pěti newyorčanek (za pátou tvůrci seriálu považují Manhattan) opět vrací, obávám se velmi, aby film nebyl jen přeslazeným odvarem inteligentní show, která v dobách největší slávy znamenala tolik pro celé generace žen a ve velké míře ovlivnila i spoustu mužů, kteří jej náhodou zahlédli a už od televize nevstali.
Shodou okolností mi můj partner k posledním narozeninám dal kompletních šest sérií této bible sexu a vztahů. Zaskočilo mě to. Byl to naprosto perfektní dárek, ale přítel, aniž by si to uvědomil, mě donutil rekapitulovat a podívat se na sebe a moje kamarádky trochu jiným pohledem. A to prizmatem „zdomácnělé pečovatelky o dítě“, která se zrovna teď nehoní za chlapíky v barech, všechny peníze nemůže utratit za cestování, šaty, kabelky či boty a žije ve fungujícím vztahu.
Byla v tom trocha nostalgie. Mělo by se mi ulevit, že neběhám venku a netrápím se otázkami typu: Najdu partnera? Existuje pan Božský? Není náhodou gay? Nebude mě mlátit, utápět se v cigaretách, sobectví a alkoholu? Chci vůbec dítě? Budu ho moct někdy mít? Ale znáte to – jedna etapa skončí, a ačkoliv jste naprosto připraveni už jen žít „happily ever after“ - vnitřní neklid zůstává.
Ještě před pár lety jsme se s přítelkyněmi, které se typově dosti podobaly hlavním hrdinkám Mirandě, Carrie, Samanthě a Charlottě, scházely v barech a bavily se o neuvěřitelných zážitcích s muži a ani jsme nevěděly, že existuje seriál, který nás napodobuje. Když jsme to zjistily, měly jsme radost ze sounáležitosti a začaly možná na oplátku tak trochu napodobovat seriál. Ale tenhle povoz zvaný „SINGLE“ už mi ujel a nejde na něj znova pružně naskočit bez následků. Pohled zpátky je naštěstí celkem uspokojující – žily jsme a užily si dost.
Pustila jsem si několik dílů znovu a ačkoliv jsem se bála, že už budu - vzhledem ke své životní situaci - spíš inklinovat k jinému seriálu - Zoufalým manželkám - Sex ve městě ve mně rozezněl zaprášené zvony. Znovu jsem si uvědomila, jak je tenhle pořad chytře napsaný a že my, ženy dneška, aniž bychom si to přiznaly, mu vděčíme za hodně.
Naše babičky by zřejmě koukaly s otevřenou pusou, kdyby jej musely sledovat a asi by i dost trpěly. Ale my zase nemusíme už tolik trpět v životě. Protože Sex ve městě je dobrá škola. Učí nás vtipnou formou, že nemusíme sedět doma, když zrovna nemáme vztah. Do kin i do restaurací se můžeme naučit chodit samy a mít z toho dobrý pocit. A muži, kteří se na to poočku dívají s námi si často v duchu říkají... aha, tohle ženám vadí, zajímavé... (Vyzkoušeno na několika partnerech a funguje stoprocentně :))
Sex ve městě byl první seriál, který oslavoval svobodné ženy, které jsou nezávislé na mužích, mají dobrou práci, která je baví, a nebojí se si užívat. Dával jim právo mluvit otevřeně o všech podobách sexu a něco od něj i čekat. Nestigmatizoval a nevnucoval, že pokud nejsou v pětatřiceti vdané a nemají děti, nestojí jejich život za nic. Naopak. Ne každá žena touží po tom se vdát a plodit a přesto může mít skvělý život. Ty, co se usazují, pak musí vědět, že se něčeho vzdávají, že mít vztah není vůbec snadné a vyžaduje velké kompromisy a ústupky – z obou stran. Snad to film celé nepopře.
Vaše Terrie Boehm-Shaw :)
