Haha! To jsou story...

S první dcerou jsme se ocitli pod tlakem mé matky, která v jednom roce života své vnučky nám, rodičům, tloukla do hlavy: "Cože, vy ji ještě nedáváte na nočník? To nemyslíte vážně, to chcete, aby chodila s plínou i do školy?" A myslela skutečně do školy, ne do mateřské školky. Naštěstí kamarádka, Kanaďanka, žijící dlouhou dobu v CZ, říkala:"Neblázněte, u nás se dávají děti na nočník až od dvou, já nevím, že tady to všichni (a myslela prarodiče a pediatry) tak řeší." A měla pravdu. Dcera se naučila používat nočník ve 2 a čtvrt letech a po 2 týdnech na nočníku přešla na záchod. Nyní dvouletý syn je ve fázi zkoumání nočníku. Nejdřív s ním jezdil (tlačil ho před sebou jako auto), pak se na něj odvážil sednout, ovšm pouze oblečený. Teď už je to natolik statečný chlap, že se odváží i s holou prckou. Ale nic víc. Všechno má svůj čas, a zas tak důvěrní s nočníkem ještě nejsou, aby bylo něco víc. Hlavně, dokud si nebudou děti svými svěrači natolik jisté, preferuji nosit do společnosti plínu.