Poslat nebo zmačkat?

Někdy stojíte na rozcestí, s lístkem v ruce a i když jste se pevně rozhodli, co teď uděláte, všechno kolem vám hází klacky pod nohy tak silně, že se zastavíte a přemýšlíte, jestli je dneska ten pravý den, jestli ten den kdy přijde a proč se to děje a kdo vás před čím chrání…

Nikdy neviděla tolik zapeklitých překážek

rostly přímo před očima

pokaždé, když se pevně rozhodla,

když chtěla jít dál

další kus dřeva se vymrštil a praštil ji do čela

klik na novou verzi a skoro všechno bylo pryč...

ten krásný nový milovaný most přes řeku se náhle rozpadal

A ona už ho jen viděla v dálce, ale nemohla po něm jít

neslyšela ten hlas jako včera, jen slabě, nejasně

snad rozbili trubku i housle

Proč?

Proč měla pořád trčet a schnout v bezpečí?

Když na druhé straně byl život – ten jejich

Desaterá ochrana proklatých ctností

Proč bylo vždycky všechno tak složité?

A každá změna k horšímu

Tam na druhé straně… za zrcadlem…je opravdu tak špatně?

Nevěřím… Chci tam, na chvíli, na jediný den

Je to tak přece ve scénáři!

Jinak je ten příběh totální blábol

To ráno držela v ruce lístek na jeden vlak,

co odjet měl až za čas

chtěla ho doručit už dneska, žádný jiný den

rozhodla se poslat ho po vodě

ale chtěla jen jedno poslední ujištění

z nebes, pekla, odkudkoliv

každý jiný den jich přichází desítky

Ale ten den bylo ticho…

tak tam stála s lístečkem v ruce

a brečela z očí, co už pláče ani nebyly schopny

copak se můžeme tomu všemu pořád stavět každý sám

nějak si pomoct?

Tak poslat nebo zmačkat?

poslat nebo zmačkat....

poslat jiný den?

neposlat vůbec?

poslat hned teď?