Moudřejší ustoupí....

Když se srazí dvě palice dubové... je z toho nekonečná smyčka...

Lhal jsi mi…

Ale tys mi lhala taky…

Ublížila jsi mi…

Ty mně ještě víc…

Jen tak ti to neprojde…

Ani tobě…

Zradila jsi mě…

Ano, vím, strašná chyba, ale nechal jsi mě trpět příliš dlouho…

Já měl jen strach, čekal jsem na správnou chvíli…

Ale já lezla po zdi, vřískala bezmocí…

To, cos řekl potom, taková hrůza…

Vytočila jsi mě…

Když to víme…

Proč se neomluvíš?

A proč to neuděláš první ty?

Proč mlčíš?

Protože ty mlčíš…

Čekám, že to uděláš ty

Ne, udělej to ty, prosím…

Nemůžu nějak.. i když chci

To je ale situace… protože já taky ne…

Není to škoda?

Je a strašná…

Nejsme dva idioti?

Ano,  to jsme…

Mám tě tolik ráda

A já tebe…

Chybíš mi...

a ty mně...

Ale lhal jsi mi….

Tys mi lhala taky…

Takže zase zpět na začátek textu?

Kéž by to šlo změnit…

Zlobíš se ještě?

Vlastně  už skoro vůbec ne...

Stačí jedno promiň…

Ne, musí to být dvě promiň…

Moudřejší ustoupí…

Který z nás to ale je?