Umyla jsem si hlavu. Což znamená několik věcí – 1. Mám umytou hlavu :). 2. Musí mi určitě být výrazně lépe, když mi záleží na tom, jaké mám vlasy. To jsou samé dobré zprávy.
takhle nějak to vypadá - sáček na ledJá :)
A co se děje dál? Dnes je den čtvrtý od operace mandlí, stále jsem v nemocnici a pořád to dost bolí, každé polknutí je potřeba předem promyslet a připravit se na něj, ale s pravidelným přísunem kapek proti bolesti - algifenem - se dá celkem existovat. Tedy samozřejmě bez jídla. Ale na to jsem byla připravená a po čase hlad přejde. Už mi to ani nepřijde.
Občas se pokusím polknout nějakou tu zmrzlinu nebo kašovité cosi, ale po 2-3 lžičkách si to většinou zase rozmyslím. Za tu bolest to nestojí. Ale snažím se hodně pít – tak 3 litry tekutin denně, hlavně vodu, ledový čaj a kloktám řepík. Na krk si střídavě dávám led. A jsem docela veselá. Hlavně, že už jsou mandle pryč a je to nezvratné. Čekala jsem ještě horší bolest, takže jsem mile překvapená. Teď hlavně všechno dělat opatrně, aby se to dobře hojilo. Žádné prudké pohyby, žádné sprchování horkou vodou (rozšiřuje cévy a rána v krku by mohla začít krvácet). Nezvedat těžké předměty - ani děti :)
S ledováním krku je legrace. Můj šikovný, charismatický a prostě úžasný operující lékař, kterému věřím, mi radil, ať na krk přikládám led. Mám na to takovou pěknou bílou punčošku – kapsičku, kam se vloží modrá zmrzlá ledová placka – a celé se to připlácne na krk s lepicím páskem kolem krku. Skvělý vynález, který objevil a zakoupil můj muž při té samé operaci loni. Všichni ostatní pacienti mi ji mohou závidět, protože se musí spokojit s nemocničním erárem – nedržící plenou kolem krku. Tak kdybyste na podobnou operaci šli, určitě si tenhle ledovací vak ve zdravotních potřebách pořiďte, je k nezaplacení.
Ledování se mi zdálo jako dobrý nápad. Studené stahuje a chladí, brání otoku a krvácení. První den byly ve shodě s lékařem i sestry a nebyl problém. Ale pak se vyskytl klasický – velmi častý – nemocniční paradox, na kterém si můžeme krásně předvést zapeklité zákruty zdravotního systému, v němž poslušný pacient uvízne jako ve slepé uličce.
Lékař, který přijde na vizitu nebo pokud se něco vážného děje – nařídí ledování. Sestry – které ale nad vámi mají absolutní moc po zbytek dne – se druhý den po operaci proti ledování vymezí. Ledování už bylo dost, to stačí první den, když budete ledovat dál, nastydnete, onemocníte, začnete chraptět, půjde vám to na hlasivky! Už vás s tím ledem nechceme vidět!
A teď co – tak mám nebo nemám? Nastydnout nechci, ale ani nechci, aby mi krk otekl, a proti otoku led pomáhá. A dělá mi to dobře. Navíc – doktor je přece vyšší šarže, má vyšší postavení a vzdělání. A přece by mi nedoporučoval nějakou blbost. Ale sestry jsou zase profesionálky z každodenní praxe… A já rozhodně nechci dělat problémy. Obě strany jsou v doporučeních velmi neústupné. Na námitku, že lékař/sestra říkala něco jiného pohrdlivě kroutí hlavou. No, babo raď. A to je jen blbé ledování po docela banální operaci mandlí… jak si asi poradí pacienti v zásadnějších otázkách a vážnějších případech?
A tak mi nezbývá než se chovat podle schizofrenního systému – leduj přichází-li doktor, led odhazuj, přichází-li sestra. No zatím to funguje, ale je to fuška! :)
Hezký apríl přeju!
Další díly zde:
http://boehmova.blog.idnes.cz/c/253683/Mandle-v-misce-tonsilektomie-myma-ocima-a-hlavne-krkem.html
http://boehmova.blog.idnes.cz/c/254840/Mandle-v-misce-treti-cast-Velke-fuj.html
