Když skutečnost je lepší než sen...

Myslíte někdy na to s kým a kdy to bylo nejlepší? Nebo vás to teprve čeká? (Aneb jedna milostná, po 22.00)

Stáli tam nazí

duše dříve prokleté

teď povolené, zachráněné, propuštěné

šli jako ve snech

protože… někdy život předčí všechny představy

když realita ráje překonává film

a ten se stane kopií, tak šedou

Dokonalost…

Smíme už?

Konečně smíme, řekla tiše…

A strach z toho, co přijde ráno, náhle mizí

Jazykem text psal po jejím oroseném těle,

o kterém roky marně snil

slova, co bál se vždycky vyslovit

teď drala se ven pyšně, hrdě…

Jsi tak…

Rukou zakryla mu ústa

moje...

Mlč!

řečnil jsi moc a jindy, jinde…než jsi měl

Co vědět chci, přečtu si v očích sama

Když někdy mluvíš, naháníš mi strach

Ale když ztichneš,

slyším jasně tvoje slova

Byli jsme hodní, snažili se přežít jak 2 části

A vždycky vítr přinesl nás zpět

Už žádné výčitky a slzy

Už žádné možná… jednou…

TEĎ!

Tak jenom housle její něžně hladil

A ona vděčně otevřela klavír

Andělé v mracích zatajili dech

Když láska, touha, rozechvěla struny

Pak symfonie bouře, klidu vzlyká, zpívá a blažeností konečně už přeteče

Radost, voda, oheň, jiskra, lázeň, hora, výkřik, pád a klid

Jeho i její

Tam i tady

Co našli jsme a co ztratili jsme právě?

Leželi klidně pak, už srostli v jeden kmen

A sekeru tu neměl nikdo kolem

Ani tu sílu

Úsměv na k sobě přilepených rtech

Zůstali tak, než přišlo svítání

Anděl se sehnul,

slzu utřel z prachu

tak proto chtějí tolik žít!