Když se trochu vzpamatovala, zjistila, že do sebe nutně musí dostat trochu alkoholu. Ve výtahu směrem dolů z Empire State se ještě třásla.
Rozmazané oči otřela až na ulici a mávla na taxík. Mířila do baru Pouring Ribbons v East Village. Dosedla na barovou židli a bez váhání si objednala rovnou 2 koktejly. Obrátila je do sebe. Jak se pití pozvolna rozlézalo v krvi, třas ustával.
Rozvod? To jako vážně? Teď?! Snažila se uspořádat myšlenky. Hrdlo měla zase stažené, takže raději poprosila barmana o trochu vody a další skleničku. Rozrušení se začínalo měnit v počínající vztek. Takhle ji zahnat do kouta. Nečekaná, šílená situace. Mohl si gratulovat.
Neměla s ním jezdit! Tušila, že jí zase vtáhne do hry. Rozvod?! Reálná šance na opravdový život s ním? Všechno bylo najednou naruby. Nadávala si. Jediné, co si přece posledního půl roku přála, byl klid a nový začátek. Utéct z té pavučiny. Čekala toho hodně, ale tohle teda ne. Kdyby měla klobouk, smekla by. Perfektní výpad! To, v co věřila, když myslela, že už ji nepřekvapí, neoživí, že je na cestě pryč od něj, se právě rozbíjelo na kusy.
Roztočil kolo štěstí na šílené obrátky a na ní bylo, aby strčila ruku do osudí a rozhodla, co bude dál. Aniž by si to uvědomil, tlačil ji k rozhodnutí, ve chvíli, kdy na to vůbec nebyla zralá. Všechno nebo nic!
Teď? Když bylo pozdě a tohle brala jako výlet na rozloučenou, po kterém plánovala se vrátit k Danovi. Kvůli dětem. Kvůli klidu. Kvůli neutichající marnosti jejich počínání.
Jenže ta škvíra, co se pro ni teď pootevřela, byla tak svůdná, jako když se natrhne pečlivě namalované plátno a za ním se překvapivě objeví kousek ještě vzácnějšího neprozkoumaného díla, které by mohlo mít nevyčíslitelnou hodnotu. Nohy ji těžkly a jazyk se začínal plést. Objednala poslední koktejl, obrátila ho do sebe, zvedla se a zaplatila. V taxíku měla co dělat, aby uklidnila rozbouřený žaludek.
Konečně byla v hotelu. Vrávorala chodbou a zabušila na jeho pokoj. Otevřel okamžitě. Měl zase ty nádherné, milující něžné oči. Prohlížel si ji zkoumavě. Během chvilky mu došlo, že je opilá.
„Nesměj se!“ řekla přísně, trochu zakopla a vpadla do pokoje. Odkopla boty a svalila se na jeho postel. „Lehni si tady,“ rozkázala mu. Beze slova se k ní připojil.
„Přiznávám, odrovnal jsi mě. Jsem uplně vykolejená. Jedno ti ale řeknu, dokud mám kuráž: Jsem ráda, že se budeš rozvádět. Tvoje žena… vždycky mi přišla tak příšerná!!! Nikdy nepochopila, co jsi zač. Nikdy tě nemohla a neuměla ocenit. Povrchní umělá do sebe zahleděná jednorozměrná pipka, která by tě časem zadusila nepochopením v kýblu tvojí dobře míněný snahy.“
Michal se pobaveně zasmál: „Nikdy jsi neřekla, že se ti nelíbí. Myslel jsem, že jí toleruješ. Že ti přijde hezká.“
„Tak za prvé, prvoplánová vyumělkovaně nevkusná krása mě nikdy nebrala. Máš na víc,“ počítala legračně na prstech, aby nezapomněla, co mělo být za druhé: „za druhé…mlčela jsem, protože bys ode mě kritiku nikdy nepřijal. Bral bys to jako řeči žárlivý milenky. Teď když ses konečně rozhodl sám, nemám důvod být zticha. Nezávisle na tom, jak nakonec dopadneme my dva… Rozveď se! Nezůstávej s tou osobou. Vidět vás dva spolu je jako dívat se na dvě totálně nekompatibilní, ale přesto na první pohled stejnobarevný zásuvky. Vypadáte pěkně vedle sebe, ale když se to zkouší zapojit, jde to jenom násilím, velkou silou, křivě a stejně to nakonec drží blbě pohromadě. Ušel jsi velkej kus cesty a prodělal změnu i sebepoznání, tohle by ti stejně už moc dlouho nestačilo.“
Michal se musel smát, když se takhle rozohnila, byla ještě hezčí. Políbil jí. Nebránila se. Svlékla mu tričko a nechala jeho ruce, aby si poradily s tím, co měla na sobě. Milovali se něžně, pomalu, opatrně. Užívala si jeho rty, které teď opravdu patřily jenom jí. Hladila jizvy, které mu na zádech udělala včera. Točila se jí hlava, ale i tak cítila, jak z ní alkohol pomalu vyprchává a nahrazuje ho nádherné vzrušení. Vykřikla.
Tentokrát neodešla. Ležela mu v náručí a začínala usínat. Michal s ní lehce zatřásl. Potřebuju se tě na něco zeptat, Ester. Vypadal velmi naléhavě: „Opustíš ho někdy ty?“
Ta otázka jí probrala víc, než by si přála. „Musíš to takhle kazit?“ zeptala se a pohladila ho. „Musím.“ Ester se zvedla a odešla do sprchy, kde se pod proudem horké vody snažila vymyslet odpověď. Přišel za ní. Objala ho. Voda stékala po jeho ramenou, líbali se.
„Dej mi čas si všechno srovnat. Tu bombu s rozvodem jsi na mě hodil teprve před několika hodinami. Dost mě to rozhodilo. Jsem opilá. Jsou tu taky moje děti. Víš, že to není lehký. Nevyznám se v ničem.“
„Dobře, počkám.“ řekl nerad a něco v něm pomalu začalo pohasínat. Cítila to a proto dodala: „Chci ti přece jenom něco říct. Není to odpověď na tvou otázku, ale chci, abys věděl, že já už ho jednou málem kvůli tobě opustila. Ten večer, před třemi lety, když jsi mi poslal When We Dance od Stinga. Nikdy jsem ti to neřekla, ale tehdy jsi mě asi zasáhl úplně nejvíc. Plakala jsem několik hodin a chtěla jsem jet za tebou. Kdybys to býval pak zase nezkazil, mohla jsem být tvoje, tehdy. Ale tos mě vlastně ještě doopravdy ani nechtěl. Byla to přece jen písnička...“
Sting: Když tančíme/When We Dance
Kdyby tě miloval tak jako tě miluju já
Odejdu hned s ostudou
Odstěhuju se z města
Změním si jméno
Když tě sleduje
Když počítá, jak si koupit tvou duši
Na tvé ruce jeho zlaté prsteny
Jako by vlastnil ptáka, který zpívá
Když tančíme, andělé utečou a schovají svá křídla
Kněz řekl, že spása mé duše
Je v rovnováze s anděly
A pod koly vášně
si zachovám víru ve svůj styl
Když tančíme, andělé utečou a schovají svá křídla
Stále tě miluji
Najdu pro nás místo pro život
Dám ti všechno, co ti mohu dát
Miloval bych tě víc než život, kdybys byla mojí ženou
Když tančíme, andělé utečou a schovají svá křídla
Když tančíme, andělé utečou a schovají svá křídla
Kdybych mohl zbourat ty zdi
A zakřičet své jméno směrem k nebeské bráně
Vzal bych tyhle ruce
A zničil bych jimi temné stroje osudu
Katedrály se bortí
Nebe už nebude nad námi
A ďábelské sliby vylezájí za rohem
Stejně pořád budu říkat:
jsem do tebe zamilovaný
Nebude tě milovat
Tak jak tě miluju já
Nebude o tebe takhle pečovat
Bude tě týrat, pokud zůstaneš
Pojď a žij se mnou
Budeme mít naše vlastní děti
Miloval bych tě víc něž život
Pokud odejdeš a staneš se mou ženou
Když tančíme, andělé utečou a schovají svá křídla
Když tančíme, andělé utečou a schovají svá křídla
Budu tě milovat víc než život
Pokud se jen staneš mou ženou
Budu tě milovat víc než život
Pokud se jen staneš mou ženou
Budu tě milovat dnem i nocí
Budu to zkoušet všemi způsoby
Měl jsem minulou noc sen
Snil jsem, že jsi byla po mém boku
Kráčela jsi se mnou
Mé srdce se dmulo pýchou
Měl jsem minulou noc sen...
