Jak jsem se za-linkovala s půlkou zeměkoule

Zdá se, že jsem taková bezva – fajn, prostě… přátelská a hrozně vás chci do svého kontaktlistu, proto dostáváte již několik měsíců mým jménem a s mojí fotografií opakované vyzvání, že se s vámi opravdu šíleně nutně chci „spojit“. A čekám a ještě pořád čekám a zase čekám a i včera dnes a zítra, za minutu… a zase vás vyzývám….ať mě už konečně potvrdíte. No, nenecháte mě přece takhle prosit...

Jestli něco nesnáším, tak jsou to spamy nebo řetězové e-maily, výzvy k zapojení se kamkoliv, facebooková šťouchnutí, pozvání do připitomělých her. Pokud mi něco takového posíláte, buďte si jisti, že to okamžitě mažu, myslím si o vás chvíli něco nehezkého, a nikdy nerozešlu dál. Asi jsem kvůli tomu přišla o „tunu štěstíčka“, deset milionů přání a výher a dostanu zato souchotě nebo zarděnky… Ale je mi to fuk. O to víc mě polilo horko, když jsem jedním nešikovným kliknutím způsobila, že služba linked-in začala mým jménem bombardovat vás…

Byla jsem sedm let téměř izolovaná od normálního světa. Nové lidi jsem potkávala maximálně v obchodě, dětském koutku, posilovně nebo na hřišti. A najednou je to tady. Konec rodičovské!  Naděje! Obě děti na část dne převezme škola a školka a přijde zdánlivá relativní svoboda… Taková žena - matka - pracovník, je super manažerka k nezaplacení, protože má sedmiletý trénink extrémního multitaskingu, ale také snadná oběť…

Celá natěšená jsem se na radu několika známých, přihlásila na údajně skvělou službu, která slibuje navázání nových pracovních kontaktů a tak nějak vás vrátí do světa pracovních nabídek, akcí a tak dále. Prý vůbec nezneužijí vaše kontakty, všechna vaše data jsou u nich jako v bavlnce, dostupná pouze vám…

Dokonce, když jsem se přihlašovala, služba mě záludně pochválila: „Váš profil vypadá perfektně, Tereza Boehmová!“ Ano… perfektních bylo především těch 5000 e-mailových kontaktů, chápu…

Na registrace člověk skoro nikdy nemá dost času, takže jsem ve spěchu v určitou chvíli nešikovně propojila „službu“ se svým mailem a klikla na přidat přátele – bylo vidět cca 10 tváří, které bych v seznamu mít chtěla - a to, že seznam měl ještě dalších xxx stran kontaktů mi zůstalo utajeno…  A tak se mým jménem a s tou vám již jistě důvěrně známou rozesmátou profilovou fotografií (na pěst) rozseslalo nekonečno e-mailů snad na všechny adresy, které v mém počítači obsahovaly zavináč… A že jich bylo...

Okamžitá reakce na sebe nedala dlouho čekat. Že je zle jsem věděla hned, když se mi ozvalo pár lidí, které jsem pracně ze svého života vyloučila…. s tím, že jsou velice rádi, že jsem se konečně umoudřila a zase je tak nějak „beru“. Poněkud překvapeni byli různí prodavači a zástupci firem, kde jsem v minulosti vztekle vyřizovala mailové reklamace na zboží a na velké „kámarádění“ to vážně nevypadalo.

Mašinérii už nešlo zastavit a tak jsem se jen snažila nějak zmírnit důsledky. Neúspěšně. Moc milá paní učitelka ze školky, se kterou normálně e-mailem reším provozní věci ohledně dětí, a pár dalších mi psalo, že oni na ty sociální sítě moc nejsou (a dobře dělají), ale klidně se mnou rádi vyrazí na vínko, když tedy jsem taková opakovaně natěšená na ten kontakt. Jen ať už proboha nedorážím!

Pár milých lidí psalo, že budou se mnou rádi ve spojení a že si tedy kvůli mně tu službu zaregistrovali. (Uff, to mě mrzí, že jsem vás vlákala do jejich zákeřných sítí).

Jeden bloger, se kterým jsem si v miulosti vyměnila několik pracovních e-mailů, mi věnoval článek a stěžoval si dokonce mému zaměstnavateli, že ho opakovaně kontaktuji a rozdávám na potkání jeho e-mail.

Když jsem si myslela, že jsem se už všem a všude za svůj překlik omluvila a nejhorší vlna pomalu opadla, šla jsem na návštěvu do svého bývalého působiště - komentátorského oddělení MF DNES. Když jsem otevřela dveře, seděl ke mně zády můj oblíbený a vážený kolega Karel Steigerwald a hádejte co… něšťastně klikal myší, protože na monitoru se mu právě asi tak 10x otevřela moje zatracená a velmi známá fotografie s výzvou… Otočil se, spatřil mě v reálu a jeho pohled byl všeříkající, v jeho pracovním e-mailu evidentně hraju prim již několik týdnů…

Hned jsem lehce přiskotačila a opakované zasílání oné služby k němu do e-mailu vypla. Dost to ocenil... Prosím, udělejte to také… Ta možnost v té výzvě „ke spojení“ je. Jde to nastavit a už vám s linked-in v mailu nikdy strašit nebudu, slibuju…

A velký pardon všem přátelům i nepřátelům, kteří se mě nemohli doslova nabažit i těm, kdo si z mé otravné fotky udělali terčík pro šipky. Chápu a nezlobím se.

 P.S. Dle počtu žádostí „o spojení“, které v mailu denně mám, nejsem zdaleka jediná, kdo naletěl a mám s vámi všemi hluboký lidský soucit. Vypínám, mažu a neposmívám se... tedy skoro :)