Co je na těhotenství hnusného

Tohle nebude populární text. Vidím redaktorku časopisu Maminka, jak odbíhá od čtení a v koutku tiše zvrací. Jak si to mohla dovolit? Pošlapat tímto hnusným článkem nejkrásnější období života ženy? Nejkrásnější?! No tak, promluvme si otevřeně o tom „těhulkovském stěstíčku.“ 

Pardon, jenom tohle do vas vlozim Je samozřejmě neuvěřitelně zajímavá a úžasná věc, že dva lidi můžou jen tak mimochodem vytvořit další malou bezbrannou a roztomilou příšerku, složenou z jejich genů. Výroba bývá celkem příjemná, ale následky fatální. Prvních 9 měsíců bohužel většinou pouze pro ženu.

Všude se píše, jak je těhotenství krásné a jak si ho má žena užít. Já vám poskytnu pohled na tu druhou, odvrácenou stránku těhotenských tanečků.

Nejdřív se chvíli neděje nic. Pak se začne tělo nafukovat a vy zjišťujete, že takhle nějak jste byla navržena. Nafukovací stroj, klokan s kapsou uvnitř. Velké procento žen první 3 měsíce prozvrací, reaguje na sebemenší zápach a tím pádem nemůže projít kolem restaurací, používat veřejné záchody (ani v restauraci), ani jezdit dopravními prostředky. Dobře si pamatuji všechny koše u tramvajových zastávek, které jsem cestou do práce musela občas poctít svou snídaní. Časem mi zvracení připadalo skoro jako čištění zubů -  součást běžného dne.

I když se vám předtím zdálo, že máte s muži stejnou startovní čáru a díky schopnostem a vzdělání jim ve všem stačíte, najednou ztrácíte páru. Neúprosná biologie vás odsunuje do předem připravené role a přitom vás oblbuje návaly hormonů. Jste nemohoucí tvor, který potřebuje pomoc. Nemůžete přece nic zvedat a nosit, nesmíte se stresovat, rozčilovat, pít kávu, jíst kořeněná jídla a… a… a…  bude hůř. Později si bez pomoci ani neoholíte nohy, nezapnete boty.

Některým ženám se zdá, že je jako těhotné má najednou každý rád. Manžel i tchýně jsou příjemnější, nechají je jíst, co chtějí, dokonce doma tu a tam něco někdo udělá navíc. Možná proto vedou ženy řeči o tom, že by chtěly být těhotné pořád. Je to ale myslím trochu jinak. Dost lidí se cítí tak nějak provinile, že jste dočasně indisponovaný balón, takže se přihlouple usmívají a snaží se pomoct, abyste si neublížila. Jestli je to projev skutečné lásky, se však pozná až po rozhodující bitvě.

Nejhorší na těhotenství jsou určitě lékařské procedury a všelijaké testy. Chápu, že jsou nutné pro zdraví dítěte, ale užívat si je? Ani náhodou. Ten, kdo ke gynekologovi nechodí rád a cestou tam si stejně jako já sebe představuje už v autobuse na cestě domů, bude muset v těhotenství zatnout zuby hodně hluboko. Jestli si tak nějak zakládáte na vlastní důstojnosti, a okukování a ohmatávání lékařem, sestrami a různými studentíky na praxi snášíte s největším sebezapřením, pravděpodobně se vám těhotenství jako nejkrásnější období vašeho života nezapíše. Protože jste nemohoucí a závislá na dobrotě a ochotě lékařů, jste v situaci, kdy se často raději kousnete do jazyka, i když se vám chce protestovat. O tom by mohla vyprávět maminka mojí kamarádky, která v dobách tuhého socialismu rodila ve fakultní nemocnici za přítomnosti nejméně 6 zahraničních studentů medicíny mužského pohlaví. Bez souhlasu. Na protesty v její situaci tak nějak nebyla síla a partneři u porodu, kteří se vás mohou zastat ve chvílích nejhorších, se tehdy ještě nenosili.

Přestože máte nárok na soukromí a vaše citlivé údaje by neměl nikdo vidět ani slyšet, musíte i dnes mnohokrát před plnou čekárnou odpovídat na potupné a velmi velmi hlasité dotazy sester. Nejoblíbenější jsou otázky na vaši aktuální váhu, zda máte s sebou moč a samozřejmě také naprostý favorit mezi těhotenskými otázkami: Kdy byly poslední „měsíčky“? Nevím, proč tomu čeští lékaři a sestry říkají zrovna tak příšerně, když existuje mnoho jiných názvů a tak rádi se na to znovu a znovu ptají, přesto, že je to výrazně zapsáno v těhotenské průkazce na straně jedna. Při 115tém dotazu před mým partnerem jsem chtěla sestře prokousnout hrdlo.

Vyšetření všeho druhu do detailů popisovat nebudu, snad jen, že hollywoodské filmy lžou a ten ultrazvuk, při kterém lékařka jezdí sondou po břiše a přešťastní rodiče poprvé slyší tlukot srdce jejich sladkého několik týdnů starého plodu, se ve skutečnosti do čtvrtého měsíce provádí zcela jiným otvorem a vůbec ne tak příjemně.

Při všech těchto procedurách přemýšlím, kdo si volí povolání „gynekolog“ a proč. A pak se uzamknu ve své hlavě. Zbytek těla odříznu, už mi nepatří a odevzdávám ho, ač nerada, do péče lékaře. Přemýšlím, proč všechny ty nástroje připomínají středověké mučení, proč je to všechno vymyšleno tak blbě a proč nemám na břiše zip.

Nevím, proč je těhotenství opředeno tolika tunami růžového balastu. Možná, aby se ženy hromadně nenechávaly sterilizovat a lidstvo zůstalo zachováno? Opravdu je nutné svým dcerám, sestrám a kamarádkám lhát, že to nebolí a jaká je to nádhera? Když po tom  sesterském mlčení nakonec útrpně pokyvujete hlavou a vítáte pomuchlanou prvorodičku do stavu poučených: „To je hrozný, viď – já jsem ti to nechtěla říkat, abych tě nevyděsila.“ Myslíte, že velmi nepříjemné překvapení je o tolik milosrdnější? Já jsem z těch, co vědět chtějí.

Takže nechte si svoje bříšínka, mimísky, dudánky a bejby hadříky… Těhotenství a porod stojí za starou bačkoru, ale jinak se zatím děti rodit nedají a bez nich by bylo na světě dost smutno.

ukázka z připravované knížky Matka z cukru a oceli