Bledé čáry

při pátku, jedna veršovaná o bledých čárách na nebi a tak dál... (a jestli nemáte rádi rýmovačky, tak si to nedělejte :)

Na nebi bledé čáry

na konci cesty pestrý papírový drak

smát se a slzet zároveň

nesmět ukazovat bolest, strach

a jak v té písni plné narcisek

„snad záblesk pravdy v našich lžích“

občas tak bolí vidět lidem do hlavy

to pomlčme raděj o očích

stigma jsme nesli, však nedošli si pro věnec

z rukou, nohou, kostí, prstů spadl promočený pel

kdo rozplete ten nekonečný spletenec

už nás jen necháš shořet na popel?

když tančíme, nechybí nám vůbec nic

takhle si často lžeme do kapes

chybí nám všechno, láska, rub i líc

každý z nás sám, ke špatné boudě přivázaný pes

mám strach, že nikdy se nic nezmění

přitom použít obyčejný hlas by zřejmě stačilo

možná já ti kdysi první udělala v hrudi kamení?

proto vše dobré teď se zase ve mně rozbilo?

Když máme shodu, letmé příměří

a trosky rovnoměrně rozmístěné

najdeme část, která si znovu uvěří

a zachráníme poztrácené?

já vím, že i když asi...

stojím u vymlácených rozviklaných vrat

na světě není vůbec nikde nikdo, kdo mě

jako ty dokáže mít tak zatraceně rád