Zásilkové obchody s oblečením = adrenalinové dobrodružství

Nakupovat v zásilkových obchodech šatstvo, to je opravdu sázka do loterie a adrenalinové dobrodružství. Když mi počalo v různých intervalech toto objednané zboží přicházet, nastalo mi veselé období. :)

Ze zásilkových obchodů začalo chodit objednané zboží a mně nastalo další veselé období. Některé výrobky, vypadající na fotkách internetových katalogů neškodně a seriózně, mne doslova vzaly dech. Obyčejná bavlněná mikina na zip, kterou jsem si objednala na sportovní pobíhání se psem po okolí,  v sobě oproti očekávání z obrázku ukrývala štědře zdobenou vnitřní část kapuce fialovými blyštivými flitry, přetékajícími od kapuce ve dvou bohatých širokých deseticentimetrových pásech i podél zipu po obou jeho stranách. Držela jsem ji zpytavě v ruce, oslepena pablesky flitrů a přemýšlela, kdo by si tohle mohl vzít za střízliva na sebe. Primáš cikánské kapely? Jevgenij Pluščenko při krasobruslařské exhibici? Tanečnice u tyče pro chvíle odpočinku v zákulisí?

Jeden flitr se sám od sebe oddělil od mikiny a snesl se nehlučně k zemi jako memento mé objednávky a důkaz toho, že se mi to nezdálo, až budu v příštích dnech zametat. Chvíli jsem vyčkávala, jestli to náhodou neožije, ale nehýbalo se to, tak jsem si dodala odvahu si to zkusit a již jsem věděla, kdo by byl optimální příjemce takového výrobku. Místo ležérně sportovního vzezření mi dodala image stárnoucího dekadentního transvestity, převlečeného na karneval sexuálních menšin za leguána v době říje.

Nejvíc jsem se těšila na super tmavé rifle se slibovaným 95% obsahem bavlny a vysokým pasem. Místo nich však přišly fádní a zcela umělinové kalhoty s pytlovitými nohavicemi, navíc o 2 čísla větší, než bych potřebovala, které by mi bylo stydno nosit, i kdyby mi bylo 80 let a chystala bych se jít před obecní pastoušku vysypat popel.

Nenápadně vypadající zelené triko mne zaskočilo nečekanou ozdobou našívaných olivových polodrahokamů kolem výstřihu, patrně bylo myšleno na jedno použití, protože nechápu, jak by tohle někdo vypral. Navíc kameny přímo ďábelsky kolem krku studily. Možná, že by si časem daly říci a ohřály se na provozní teplotu těla, ale tak dlouhou dobu jsem mu na sobě nepopřála pobývat, aby mne třeba nechytily nějaké velkopanské choutky a nechtěla se pak třeba shánět po žezlu, jablku a koruně s hermelínovým pláštěm, i když věřím, že ten pompézní zásilkový obchod (stejný, jako dodal leguání flitrovou mikinu) by měl ve svých zásobách i takovéhle propriety.

Krásná džínová sukně, která se mi výjimečně líbila nejen v katalogu, ale i po doručení, se mi při zkoušení zarazila někde u kolenou a výš jsem ji nedostala ani smykem, a dokonce ani trhem a nadhozem. Litovala jsem, že jsem při hodinách středoškolského tělocviku, vedených statnou mužatkou, která nás učila vrh koulí, nedávala větší pozor. Zkoušela jsem to ještě horem a podařilo se mi do ní vpresovat bujné poprsí, ale dál se ani nehnula, pevně mne obepnula hrudník jako obruč, navíc ruce zůstaly zdviženy v nápřahu nahoře a začala jsem se mírně dusit, sukně se ukázala zákeřná jako stisk anakondy, takže jsem musela potupně volat o pomoc manžela, aby mne osvobodil ze škrtivého džínového zajetí, pokud jsem nehodlala strávit zbytek života v této duchovsky strašidelné pozici a obíhat nějakou márnici. Ovšem na takové rejdy by byl určitě pohodlnější a vzdušnější tradiční lajntuch.

Napřed jsem si myslela, že jsem se přecenila objednáním menší velikosti, ale když jsem si vzala metr, výrobek přeměřila a srovnala míry zásilkového obchodu, velikost udanou na sukni a skutečnost, vyplynulo z toho, že sukně je o 4 čísla fyzicky menší, než by teoreticky měla být. Větší pochopitelně neměli, ale i po mém upozornění prodávají tuto sukni na internetu pod stejnou velikostí dál. Inu, když jim nevadí naštvané zákaznice a zbytečné placení poštovného, je to jejich věc, ale je mi líto těch žen, které při oblékaní mohou pojmout pocit, že je něco v nepořádku a přibraly 50 kilo.

Černý blejzr mne upoutal na obrázku té modelky s levandulovou blůzkou pod ním, která držela v ruce bičík a jejíž celkový ohoz mne tak nadchnul, že jsem pojala myšlenku přesně takto oháknutá dorazit do parlamentu, až se tam budu zas dohadovat o nějakých utopických legislativních změnách, které bych ráda prosadila. Doufala jsem, že by se mi podařilo probrat pár roztěkaných či znuděných poslanců a dodat svým plamenným proslovům patřičný říz. Mohla bych se třeba při tom bičovat po zadnici, jako to dělával svého času jeden úchylný rocker při koncertech a zhypnotizovat je tím natolik, aby mnou žádané změny v zákonech odsouhlasili. Minule jsem v batikovaných šatech a slušných botách, ze kterých mám odřené nohy po chůzi od nábřeží až do parlamentní budovy moc neuspěla, i když šaty byly model, takže to bude chtít silnější kalibr. Leč místo energicky vyhlížejícího blejzru přišlo špatně padnoucí polyesterové cosi, co bych si na sebe nevzala, ani kdybych byla omámena předoperační medikací.

Po počátečním šoku jsem si vzpomněla, že zásilkové obchody garantovaly vrácení peněz, pokud jim odešlu zboží zpět, tak jsem se horečně jala vyrábět balíčky a zasílala jim zpět tyto skvosty, těšíc se na své peníze a vydechujíc úlevou, že mi tyto předměty nebudou zacpávat skříně a stále připomínat mé maniakální objednávací období hovadin, které přichází vždy, když navíc nemáme peníze. Některé obchody peníze vrátily do týdne bez potíží, jiné rozehrály zajímavé hry.

"Zavolejte si za týden," opáčila paní z jednoho renomovaného zásilkového obchodu, "ještě vás nemáme v počítači". Po týdnu nahodili jinou desku ve svém džůboxu: "Ale my jsme vám peníze zasílali", vesele šveholila a při tom do klávesnice teprve kňobala platební příkaz s mým účtem, což bylo jasné z její vyhýbavé odpovědi na mou otázku, kdy toto učinili. " Nevím, to tady v počítači nevidíme. Podívejte se na účet tak za 1 - 2 dny," opáčila nezúčastněným hlasem dáma, dobře si vědoma, že se hovor nahrává pro její šéfy. Nakonec peníze většinou přišly, ale z jejich dolování jsem byla neméně unavena, než kdybych je vydobývala rýžovaním v Otavě.  

Některé výrobky se však vrátit nedaly, a tak už navždy bude obohacovat můj šatník např. kýčovité křiklavě barevné triko s motivem jeskyně ve stylu fantasy, se kterým, kdybych byla v předškolním věku, bych se mezi vrstevníky jistě cítila super, ale na dámě středního věku působí poněkud překvapivě. Zajímavé jsou jeho maniodepresivní účinky na mou osobnost. Zatímco jsem si ho nepochybně objednala v euforické ketogenní mánii, jakmile si ho navléknu na sebe a pohlédnu na svůj obraz koutkem oka, dostanu okamžitě depresi. Ale nevadí, budu ho nosit jako trest za svou rozmařilost a pak, ať si lidi rozšiřují toleranci, že? Čechům je neustále vytýkána úzkoprsost a předsudky, tak udělám něco pro lidstvo. :-)

Hlavně doufám, že hýřivé barvy časem v pračce vyblednou a částečným opráním přestane tak příšerně škrábat. A jak znám tyhle latexované zázraky, nedivila bych se, kdyby se obrázek z trika sežmolil v lepivou hmotu po prvním vyprání. Přestože jsem okamžitě odstřihla škrábající značkovou cedulku za krkem, která by si nezadala ani s pemzou a výrobce opět píše, že vše je 100% bavlna, škrábe to tak nějak celé.

Doufám, že se udržím a neobjednám si už nic, protože je mi přehledně dost jasné, že na těch modelkách v katalogu to vypadá poněkud jinak, než na mně u nás doma. Ovšem zrovna jsem narazila na katalog erotického prádla .. hmmmm, ten černočervený korzet opravdu nevypadá špatně a ten fialový je taky super a vlastně - stále ještě nemám ty rifle! ;-)