Proč jsou některé útulky jako uzavřené ghetto a nepřátelské k lidem a jinde je to naopak? Zvířata velmi dobře mohou sloužit jako lékaři lidské duše a plnit sociální a rehabilitační funkci. Záleží to jen na majiteli či provozovateli, jak své zařízení propojí s veřejností.
Iva byla dívka, která se léčila s mentální anorexií. Hanku opustil přítel a jí se zhroutil celý svět, Jirka byl mentálně postižený a jeho maminka pro něj hledala vhodnou aktivitu. Co měli společného tito lidé, kteří se na mne obrátili o pomoc? Lásku ke zvířatům. Jejich psychický stav se zlepšil a našli smysl života poté, co na mé doporučení počali v rámci své terapie venčit psy z útulku. Bohužel, tuto aktivitu již nemohou provozovat, protože útulek, kam chodili, přestal venčení umožňovat. Posílám tedy je i další zájemce do nejbližších Kralup nad Vltavou, kde mám osobně velmi dobrou zkušenost se vstřícným přístupem k venčitelům.
Pátrala jsem po důvodech útulků, které odmítají venčení a vyslechla mnoho nejrůznějších lapálií, které se přihodily během venčení - psi venčitelům utekli, venčitelé nevrátili psy včas, lidé se na procházce místo psovi věnovali sobě. Někde jako důvod zákazu venčení stačily i obavy, co by se mohlo stát, kdyby venčilo dítě, nejistota provozovatele nebo majitele ohledně právního jištění těchto aktivit atd.
Když problém považuji za řešitelný, vždy se soustředím na zkoumání, jak to jde, místo generování důvodů, výmluv a obav nad tím, jak to nejde. Zaměřila jsem se tedy na útulky, se kterými jsem se setkala či byly ochotny komunikovat, které venčení umožňují, abych si ověřila, jak je možné, že to někde funguje a někde ne.
Źvířata jsou ochotněji vyhledávána a venčena v útulcích, kde dbají na hygienu a čistotu, venčit špinavého a zablešeného psa není pochopitelně pro lidi tak atraktivní. Pracovník útulku musí být schopen posoudit, kdo na jakého psa stačí a vybrat mu k venčení takového psa, kterého zvládne. Venčený pes je klidnější, socializovanější, naučí se chodit na vodítku a toto všechno velmi významně uspíší jeho adopci do nového domova. Venčení je tedy oboustranně prospěšné všem zúčastněným.
Kromě venčení probíhají při útulcích další zajímavé aktivity, např. kutnohorský útulek spolupracuje s ústavem pro mentálně postižené, kteří přicházejí a starají se o zvířata. Útulek v Děčíně, Kutné Hoře a Chudimi zaměstnává brigádně lidi, kterým byly soudně přiděleny veřejně prospěšné práce. Děčínský útulek mnoho let intenzivně spolupracuje s dětmi, které venčí vhodné psy a přicházejí na besedy a exkurze do útulku, při tomto útulku funguje i útulkový cvičák, útulek v Kralupech nad Vltavou a Děčín jezdí za dětmi do škol a školek a učí děti, jak zacházet se zvířetem a informuje děti v rámci prevence, jak se chovat, když se setkají se psem, aby se snížilo riziko pokousání a tak bych mohla pokračovat.
Jak je vidět, když se chce, útulek zorganizuje a realizuje mnohé a takové útulky pak dodávají své činnosti celospolečenský mnoharozměrový význam. Tyto aktivity útulky provozují zdarma a v rámci volného času svých zaměstnanců. Takovým útulkům fandím a podporuji je. Je chvályhodné, když útulek zachrání a dá do pořádku zvíře, které je v nouzi, ale jak bude útulek prosperovat, to je mnohdy právě závislé na tom, jak jeho majitel či provozovatel komunikuje s veřejností. Nestačí jen jednou či dvakrát ročně uspořádat dny otevřených dveří. Aktivní útulky pořádají nebo se zúčastňují voříškiád, pochodů, pořádají umisťovací výstavy, závody, programy pro děti, věnují se osvětové a propagační činnosti a veřejnost vítají a dovedou zapojit, místo aby se před ní skrývaly a odháněly ji.
Je nutno si uvědomit, že zájem společnosti o tíživé společenské jevy zdaleka není přirozený, ba právě naopak, lidé raději zavírají oči i uši před nepříjemnými tématy a útulku se vyhýbají, aby neutrpěli emoční traumata, je třeba stále upozorňovat veřejnost a živit její zájem o útulky akcemi, propojovat útulek s lidmi, aby na něj nezapomínali a navykali si do něj chodit, nebyl jim lhostejný osud zvířat a uvědomovali si, že zvíře je závazkem na celý život.
Majitel či provozovatel musí být schopen konstruktivně komunikovat s městskými úředníky, policií, starosty, zájemci o zvířata i těmi, kteří se mu zvířata snaží s nejrůznějšími výmluvami nacpat, s veterinární správou, právníky, sousedy aj. Není to vůbec jednoduché, ale jaké vztahy si s nimi vytvoří, tak úspěšný bude jeho útulek. Mnozí lidé kolem zvířat se k nim uchýlili, protože je lidé zklamali, nenaučili se s nimi komunikovat a zahořkli. Práce v útulku je velice stresující, když se setkávají s tyrany zvířat, proti kterým jsou bezmocní a jejich zášť a nedůvěra k lidem se zde často ještě prohloubí. Bohužel, v útulku zjistí, že je to zase hlavně o lidech, a pokud je majitel či provozovatel útulku nepřátelský a neumí komunikovat, dostane se útulek za čas do velkých finančních problémů, které se negativně odrazí právě na jeho svěřencích. Počet zvířat se pak pouze zvyšuje, zájemců o adopce je málo, náklady útulku rostou. Zvířata se tak stávají rukojmím takového člověka, který pak neúspěšně prosí pouze o finanční dary veřejnost, nedaří se mu nacházet domovy pro své svěřence, protože žádnému zájemci nevěří a neumí se k nim chovat slušně a vstřícně a takové zprávy se mezi lidmi rozšíří jako požár. Potenciální zájemci o adopci či sponzoři pak rovnou zamíří raději o dům dál.
Takové útulky tedy ze zásady nepodporuji a soustředím se na ty, kde se ukazuje, že to jde. Pokud i vás zajímá např. možnost venčení v útulku, zde jsou útulky, které na svých stránkách zveřejňují možnost této aktivity: Děčín, Kralupy nad Vltavou, Zlín, Cheb, Ústí nad Labem, Kutná Hora, Jimlín u Loun, Chrudim, České Budějovice, Orlová, Dvůr Králové, Kolín, Lanškroun, Liberec, Lukavice u Rychnova nad Kněžnou, Maršovice u Benešova, Marefy u Bučovic, Most, Nová Paka, Olomouc, Turnov, Třebíč, Vsetín, Boskovice, Plzeň (tam je podmínkou být členem LOZ, což v praxi znamená zaregistrovat se v útulku a uhradit příspěvek 300,- Kč/ročně).
Pokud tedy chcete psy z útulku venčit, doporučuji vám tam nejdříve zavolat; je třeba se napřed v útulku zeptat, zda tuto aktivitu umožňují. Útulky se k tomuto vyjadřují často i na svých stránkách, kde jsou podmínky venčení. Pokud vás zajímá útulek jiný než jsou výše jmenované, informujte se na tuto možnost u vedoucího útulku.
Až začnete pejsky venčit, doporučuji venčit intenzivně a dostačně dlouhou dobu jednoho nebo dva psy, než čtvrt hodiny psů více, pro které taková doba procházky k únavě nestačí. Důvod je jednoduchý: málo vyvenčený pes, který se natěšil, že se kolem něj konečně něco děje, si pak bude v kotci stýskat a bude velmi zklamaný z návratu do kotce, pes vyvenčený dobře usne a bude spokojen. Záleží to však vždy na kondici psa, starý pejsek má úplně jiné nároky, než temperamentní pes mladý.
Vyptejte se proto ošetřovatele na vhodnou dobu a styl venčení konkrétního psa a respektujte tuto dohodu a venčící hodiny v útulku. Útulek má svůj řád, kdy se psi krmí, čistí a venčí a ke třeba se mu přizpůsobit i s venčením. Po dobu venčení se nepokoušejte psa cvičit, dávat na hraní dětem ap., mohli byste nadělat více škody než užitku. Mějte na paměti, že jste za psa zodpovědni, neuvazujte ho nikde a nepouštějte, pokud by utekl za zvěří nebo způsobil dopravní nehodu, vy i útulek byste měli velké problémy a patrně by to znamenalo konec venčení pro ostatní psy v tomto útulku.
