Nový občanský zákoník obsahuje spoustu absurdit. Když jsem přinesla připomínky k tomuto zákoníku poslancům, se kterými jsem některé změny konzultovala, sami se divili, co schválili a tvrdili, že předlohou byl starý rakouskouherský zákoník. Zaměřila jsem se pouze na některé paragrafy, které souvisejí s ochranou zvířat.
Když jsem si včera přečetla volání jedné blogerky po schválení tohoto zákona, protože tam již zvíře není věc, chtěla bych upozornit na jeho paradoxy. Vše je třeba posuzovat v souvislostech a zamýšlet se nad důsledky. Text tohoto zákoníku najdete zde. Vybírám a komentuji pouze některé mne do očí bijící paragrafy:
§ 423
Živé zvíře není věc. Ustanovení o věcech se na zvíře použijí přiměřeně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze živého tvora ani ustanovením zvláštních zákonů vydaných k ochraně zvířat. (Je třeba tuto skutečnost doplnit i do zákonu o obcích, které mají povinnost jen vůči nalezené věci, aby nemohly tuto svou povinnost obcházet a nepřestaly se starat o toulavá zvířata.)
§ 911
(1) Vlastník smí vstoupit na cizí pozemek a odnést si z něho svoji movitou věc, která se tam dostala následkem přirozené síly nebo vyšší moci, ledaže mu ji vlastník pozemku bezodkladně vydá sám. Stejně tak může vlastník na cizím pozemku stíhat chované zvíře nebo roj včel. (Podle tohoto zákonu by bylo možné, aby vám jakýkoliv zloděj nebo deviant bez vašeho vědomí vstoupil na pozemek, kde si budou třeba hrát vaše děti či hlídat váš pes, dejme tomu s výmluvou, že mu tam ufoukl klobouk a nedozvonil se na vás. Nedovedu si taky představit dohadování se zlodějem, odvážejícím si například mé kolo opřené v zahradě o dům, kdy bude tvrdit, že je jeho. Pokud by měl potyčku s vaším psem, opět byste to byli vy, kdo byste byli za něj zodpovědni. Toto vážně narušuje soukromé vlastnictví, jehož ochrana je i tak v našem státě dost chabá.)
Oddíl 2
Nabytí vlastnického práva
Pododdíl 1
Přivlastnění a nález
Přivlastnění
§ 938
(1) Zkrocené zvíře, které vlastník nestíhá a které se ani samo k vlastníkovi v přiměřené době nevrátí, ač mu v tom nikdo nebrání, se stává zvířetem bez pána a smí si je přivlastnit na soukromém pozemku jeho vlastník, na veřejném statku pak kdokoli. Platí, že přiměřenou dobou pro návrat zvířete k vlastníkovi je doba šesti týdnů. (Toto odporuje zákonům o nálezu zvířete, kdy je nálezce povinen to hlásit obci i útulku. Pokud nám uteče pes, smí si ho kdokoliv přivlastnit a nedat o tom nikomu vědět? Případně tvrdit, když zvíře ukradl, že k němu samo přišlo a je tedy jeho? Taky nechat volně 6 týdnů pobíhat nalezené zvíře (pokud mu tedy nesmíme 6 týdnů bránit v návratu) je absurdní, protože takové zvíře může způsobit nejen vážnou dopravní nehodu, ale kohokoliv ohrozit, pokusat či roznášet infekční choroby a parazitární nákazy.)
§ 2665
(1) Kdo zastihne na pozemku cizí zvíře, může, působí-li mu zvíře škodu, zadržet tolik kusů, kolik stačí ke krytí vzniklé škody. Neuplatní-li však právo na náhradu škody u povinné osoby do osmi dnů, je povinen zvíře vrátit; vrátí je také tehdy, dá-li mu jeho vlastník přiměřenou jistotu. (Podle mého názoru musí vlastník škodu prokázat a také na ni uplatňovat nárok, ale neměl by mít právo zadržovat jakékoliv zvíře.)
Než budeme tedy volat po schválení zákona, měli bychom vědět, co obsahuje a zamyslet se nad souvislostmi. Zvířata totiž naši ochranu potřebují a jejich ochranu nezaručuje pouze zákon 246. Pokud jste na pochybách, nahlédněte do alba fotek zde, v jakém stavu se dostávají některá zvířata do děčínského útulku - ale varuji, je to pouze pro silné povahy.
(Text jsem zčásti převzala ze svého webu www.utulky.estranky.cz, kde jsem zde uvedla své další návrhy na úpravu ostatních zákonů souvisejících s ochranou zvířat.)
