Náměsíčnická aneb Jak jsme šetřili na připojení

Už jste někdy byli tak unavení, že jste něco dělali, usnuli u toho a pokračovali s otevřenýma očima ve své činnosti dál? Nemyslela jsem, že bych v něčem takovém mohla vyniknout i já, protože takové projevy jsem měla zařazeny v šuplíku pro náměsíčníky, vyfetla a jiné exoty, v nejlepším případě jako mikrospánky řidičů (o ty jsem stála ještě méně), ale došlo i na mne. Člověk holt sám sebe ještě někdy překvapí.

Kdysi jsem na prodloužený víkend kromě své malé dcerky vzala k nám na chatu další dvě ještě menší dítka. Holčiny měly neskutečně energie, neutahal je ani desetikilometrový pochod na jízdárnu a ježdění na huculech, večerní kramaření s panenkami a líčidly, ani šmodrchání písmenek a koktání slabikáře - paní učitelka je zásobila úkoly, abychom si i my, rodiče, ten prodloužený víkend jaksepatří užili.
Když k tomu přičtu vaření a noční buzení jedné holčičky, která trpěla enurézou a bylo třeba ji vodit na WC, byla jsem po těch několika dnech utahaná jako kůň. Když jsme se vrátili do Prahy, vybalila jsem žoky s jídlem a šatstvem, za které by se nemusela stydět ani rumunská žebračka a chystala se po sprše omdlít do postele, ozval se však zvonek.
 Přišel kamarád, který přinesl satelit. Jeli jsme tehdy na internet zdarma přes wifinu, ale nedaleké stromy kapku porostly nebo se signál vytratil, ohnul, či ho někdo šlohnul (nebo kdovíco se s ním stalo) a stará plechovková anténa z piksly od párků nestíhala. Zapůjčený satelit byl úctyhodných rozměrů, byl to jakýsi model pro výzkumné účely, celkem mastný a výkonný. Kamarád je studovaný anténář, vypůjčil ho na diagnostiku našeho signálu z práce a nábožně nám představoval tohle ferrari v oblasti antén.
S manželem si vyměňovali takové ty technické podrobnosti, ze kterých nic nechápu a už po půl minutě usínám nebo okamžitě prchám z dosahu, když je to společensky únosné. Mně pro mé uživatelské účely bohatě stačí představa, že někde v dálce na střeše stojí hodný muž s roztaženým deštníkem a má signalizační praporky (něco na způsob vesmírného dispečera kříženého s robotem Emilem a panem Tau) a vysílá a přijímá životodárné paprsky pro náš internet, které ve své hlavě díky jakési nervové zauzlině zpracovává a přesměrovává tam, kam patří. Čas od času přijímá vlaštovky s emaily a někdy klopotně osobně doručuje důležité zprávy přechodem přes pouště a pralesy (to, když emaily dochází po mnoha dnech).
Samozřejmě nezůstalo jen u řečí, ale satelit se musel prakticky vyzkoušet. Na to nastoupil jiný kamarád, který zrovna přišel a toužil se zapojit do technických orgií. Stoupl na stůl a satelit natáčel do různých poloh, aby zachytil signál. Já jsem měla sledovat obrazovku počítače. Hosana! Připojení se zadařilo navázat. Dál už si nic nepamatuji a znám to jen z vyprávění, až do chvíle, kdy mne probudila rána jako z houfnice, při které mi srdce vystřelilo ven ušima jako vyděšený zajíc při podzimní naháňce. Za plného provozu jsem totiž usnula s otevřenýma očima. Prý jsem vypadala naprosto přiměřeně příčetně a připojila se na jakési stránky a kňobala do klávesnice, a tak kamarád tiše a zdvořile stál na stole a držel anténu  - nechtěl mne rušit.
Avšak znavené horní končetiny se mu odkrvily a ....křáááách!!! Probudila mne obrovská řacha, kdy satelit vypadl z volšových rukou kamaráda dolů na beton. Po prvotním zděšení a úlevě, že se nikomu dole nic nestalo, jsme běželi před dům. Pod okny se válel místo satelitu pravidelný rotační šišoid. Vypadal jako obří pánev Wok. Kdybych ho chtěla nějak využít, mohla bych v tom leda tak usmažit čínu a pohostit celou čtvrť. Celá tahle putridní akce nás přišla na víc než 7 000 a o wifi už se u nás od té doby nemluvilo.
Byl to ještě větší šok než v modemově krušných začátcích, kdy nás jiný šikovný kamarád připojil omylem přes cizinu a já měla účet 17 000 za měsíc. Když došla domů složenka, zbaběle jsem začala plakat a přemýšlela, jestli si mám balit kufry. Pak mne alibisticky napadlo zavolat tuhle novinu mužovi do práce, aby cestou domů trochu vystydl, ale on mi připravil neuvěřitelnou lekci velkodušnosti, chvíli mlčel a pak pronesl památnou větu: "Tak co, jiný to prochlastaj a prokouřej, nic si z toho nedělej!"
Může se mi někdo divit, že miluju svého muže a ADSL připojení? :-)