raději použiji veselejší výraz "škatulkování". Tak se učíme. Škatulka "matematika", škatulka "český jazyk", a další. Dá se použít také výraz "třídění". Co je kolem nás, to třídíme na základě podobných vlastností do různých skupin. To je podstata jakéhokoli studia resp. teoretické průpravy. V praxi se však nesetkáváme s tak jasně ohraničenými a jednoznačnými markanty. Tam naopak všechno souvisí se vším.

Běžnou lidskou představou je, že ostatní lidi trápí to samé, co mne. Zloděj je přesvědčený o tom, že kradou všichni. Další vlastností je, že nejvýrazněji vnímám to, co vnímat chci, a mimo mne jde vše, co vnímat nechci. Z toho těží třeba iluzionisté - pozorujeme jejich levou ruku a vůbec nepostřehneme, co dělala pravá. Jinými slovy - naučit se vidět věci takové, jaké opravdu jsou, je obtížné. Často člověk vstoupí do ordinace a ocitne se ve škatulce, která mu nepatří.