- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Tento text byl inspirován článkem europoslankyně Kateřiny Konečné (KSČM), který vyšel na jejím blogu na portále iDNES dne 31/1/2020 pod názvem Trumpův „mírový plán“ znamená likvidaci Palestiny.
Proč tato čísla? Protože KK nemohla jako malé dítě – nepředpokládám, že se v útlém dětském věku zajímala o politiku a že poté, co se naučila číst, pročítala komunistické tiskoviny v čele s Rudým právem – zažít na vlastní oči a uši masivní lživou a hnusnou protiizraelskou propagandu, která nás provázela po celá sedmdesátá a osmdesátá léta. Den co den, ve všech sdělovacích prostředcích bez výjimky. Nejen ve zmíněném Rudém právu, režimním rozhlase a televizi, ale také například v časopise Nová doba.
Sotva si dovede představit, jak nechutná ta propaganda byla. Jedním slovem: hnus. Odporný hnus.
Komunistické režimy střední a východní Evropy (kromě rumunského) v čele se SSSR přerušily po třetí arabsko-izraelské válce v červnu 1967 s Izraelem diplomatické styky. To co následovalo nemělo daleko ke goebbelskovskému štvaní – jen s tím rozdílem, že nikoli proti Židům, ale proti Státu Izrael a sionismu. Den co den, rok co rok kýble špíny, nenávisti, nasazování psí hlavy a malování rohů, kopyt a ocasu do jakéhokoliv obrazu Izraele. Fanatická zaujatost šla tak daleko, že v Československé televizi byly vystříhávány izraelské příspěvky ze záznamů pop soutěže o Velkou cenu Eurovize. Objevovaly se knihy (jiné ne), v nichž bylo izraelské národní hnutí za návrat Židů z diaspory do historické pravlasti – sionismus – nechutně dehonestováno a lživě označováno jako rasistické; jako hnutí sestávající z "falešných mýtů".
Ještě v roce 1989 vyšel v agentuře Orbis překlad propagandistického díla amerického autora Alfreda M. Lilienthala v originále nazvaného Zionist Connection (česky Sionismus), k němuž napsal komunistické propagandě poplatnou předmluvu dnes vážený arabista Miloš Mendel. V předmluvě nalezneme perly typu:
Tato slova by Kateřině Konečné měla znít jako libá píseň, nicméně mně, když jsem se s předmluvou seznámil, zvedal se z nich žaludek. Jak patrno, když šlo o to nalít na Izrael a sionismus smrduté kýble vrchovatě nabrané v komunistické propagandistické žumpě, hodil se i ten nejodpornější a s antisemitismem hraničící Leninův výrok. (Co asi o svém tehdejším angažmá ve službách antiizraelského štvaní soudí Miloš Mendel dnes?
V roce 1986 vydal Melantrich další protiizraelskou a protisionistickou knihu. Autor: Josef Šebesta. Název: V Zemi zaslíbené? Spisovatel se neštítil použít odporné lži (v komunistické propagandě nic neobvyklého), když Ericha Kulku, přeživšího holocaust (v lednu 1945 se mu po evakuaci KT Osvětim podařilo uprchnout z pochodu smrti) označil jako konfidenta nacistické tajné policie, „který byl podle potřeb gestapa zatýkán a opět propouštěn na svobodu“.
Erich Kulka - novinář, spisovatel a historik, mj. spolupracoval s československým vysíláním Svobodné Evropy; v roce 1968 odešel z Československa do Izraele – si tuto lež nenechal líbit a dal celou věc k československému soudu jako žalobu na ochranu osobnosti. Proces se táhl dva roky – a byl pro Kulku v podstatě vítězný. 25. září 1989 jsem si totiž zapsal do deníku:
Chtěl jsem těmito příklady připomenout atmosféru doby „normalizace“, která se vyznačovala nechutnou protiizraelskou atmosférou. Ve zkratce bylo tehdy možné říci: Komunisté jsou nepřátelé Izraele.
Od té doby uplynulo mnoho vody ve Vltavě i Jordánu, časy se změnily, stejně tak poměr státu českého ke státu izraelskému. Co se ovšem nezměnilo, je nenávist komunistů, lhostejno zda sdružených v KSČ nebo KSČM, k moderní izraelské republice.
Komunistická europoslankyně nás o tom v článku Trumpův „mírový plán“ znamená likvidaci Palestiny opět přesvědčila. Jako bych se vrátil do oněch časů „protiizraelského temna“.
Řečeno s Karlem Čapkem (jako parafráze):
Pozitivní na postoji Kateřiny Konečné, na její „ozvěně starých časů“, je snad jedno jediné: víme, na čem jsme. I když – nic nového.
Další články autora |