Itálie zavádí výuku klimatického alarmismu

Do absurdních rozměrů dorostlo tažení zelených fanatiků v Itálii. Tamní ministr školství zavádí od příštího září do osnov povinnou výuku o klimatických změnách.

Mezi vědci ve světě ani zdaleka nepanuje shoda na tom, proč se Země otepluje, ani na tom, proč se mění počasí. Italské děti se přesto budou dozvídat jediný zaručeně správný pohled na to, co a proč se děje. Rozhodl o tom ministr školství Lorenzo Fioramonti (Hnutí pěti hvězd). Předmět občanská nauka na státních školách podle něj dostane ekologickou podobu a bude zahrnovat asi 33 hodin s tématikou „změny klimatu“. Informují o tom Lidovky.cz (zde) s odvoláním na CNN. Podle mluvčího resortu „Obyvatelé měst musí být v budoucnu připraveni na klimatickou pohotovost“. Což je termín ještě bezobsažnější, než „klimatická nouze“, která před pár měsíci plnila stránky novin a zabírala pracovní program zastupitelů, včetně pražského magistrátu.

Jediný správný pohled na oteplování má navíc postihnout i zeměpis, matematiku, fyziku a další předměty. Středoškoláci se pak mají, podle představ ministra, do hloubky věnovat plánu OSN pro udržitelný rozvoj do roku 2030. Italští aktivisté za to ministra chválí, ale zároveň připomínají, že nelze vše nechat na dětech, protože podle vědců je prý následujících 10 let zcela rozhodujících pro další vývoj.

Celá fraška, která postihne ty psychicky nejzranitelnější, tedy děti, se dá hodnotit ze tří pohledů:

1. Vyučovat děti povinně něco, na čem se seriózní vědci nemůžou shodnout, a prosazuje to především lobby firem, které vsadily na novou energetiku, je trestuhodné. Tím mám na mysli přednášení „klimatické víry“, jak nám ji průběžně předkládají aktivistická média hlavního proudu. Vyučovat děti o tom, že je správné se k přírodě chovat citlivě, je oproti tomu jistě potřebné a nelze proti tomu ničeho namítat. Ale to v žádném případě není totéž, jako klimatický alarmismus.
2. Strašit děti drakem oxidu uhličitého a dalšími zaručenými hrůzami může vést jen k tomu, že další a další děti začnou panikařit podobně jako nešťastná Greta Thunbergová. Budou útočit na své rodiče, aby přestali svítit, topit a jezdit autem a podobně. Jenže i kdyby se rozkrájeli, ti rodiče, tak se světovým růstem emisí neudělají vůbec nic. Další část dětí právě proto všechny informace o klimatu a emisích odmítne, stejně jako řada žáků před rokem 89 odmítala například ruštinu.
3. Jediný možný světový názor už jsme tady v dějinách párkrát měli. Jeden například vnucovali národu husité, další třeba jezuité, pak zase komunisté… Teď je tady klimatismus, který vykazuje všechny znaky těch dřívějších. Má zapálené a nekompromisní mladé v čele, je naprosto nesnášenlivý k jiným názorům, neřku-li kritice, vyžaduje a nabízí rychlá řešení, bez ohledu na reálné možnosti.

Zavádění klimatismu do povinné výuky na státních školách, ať už pod jakýmkoli krytím, by měla každá rozumná vláda rázně odmítnout. A když ne vláda, měla by ji k rozumu přivést většina poslaneckých hlasů. A když to nezvládnou poslanci, tak musí voliči. Takže otázka na závěr: Které české strany se hlásí ke klimatismu, nebo k němu mají blízko?