Zkusme se dnes zastavit a najít to, co nás přesahuje..

Dnes ve sváteční den, nechci nikomu nic vnucovat ani kázat. Na to jsou jistě povolanější a moudřejší.  

Mrzí mne však, že v tak významné křesťanské svátky toho najdeme v médiích tolik o dobrých slevách a nákupech a o Pánu Bohu a důvodech, proč slavíme Vánoce, významné křesťanské svátky, zase skoro nic.

Všichni máme za sebou náročný rok, kdy hodně jistot padlo. Někteří z nás ztratili své blízké, práci, zkrachovali nebo padali vyčerpáním mezi online výukou svých potomků, vlastní prací a dalšími starostmi.

I já jsem zápasila. S nemocí, dostatkem žáků, strachu, abych já se svojí sníženou imunitou nechytla taky ten covid.

Nemáme možnost se stýkat s přáteli a s blízkými jako dříve a možná i ten dnešní den bude jiný, než ty předchozí.

My křesťané o Vánocích slavíme narození Ježíše Krista, Krista, který zemřel za hříchy celého světa a jistotu spasení nabízí každému člověku.

Proč věřit v nějakého Pána Boha, když si všechno musíme v životě zařídit sami a život je někdy tak těžký?

Všichni chceme nějaké jistoty. Zdraví, dobré vztahy, práci, dostatek peněz apod.

Jenže život je tak nepředvídatelný a jistotu nenajdeme zde na Zemi v ničem pozemském.

Ten opěrný bod, jistotu nejen spasení, ale i bezpodmínečné lásky já jako věřící nalézám jedině v Kristu Ježíši.

Zkusme se letošní Vánoce zastavit, zaposlouchat a v tom tichu podvečerní oblohy najít něco, co nás přesahuje.

Něco, co neovlivní žádná pandemie, žádná lidská síla.

Jen v Bohu a jeho synu Ježíši Kristu lze nalézt tu největší jistotu a pokoj.

Víra v Pána Boha je nesmírný dar a já bych moc přála tento dar, letošní Vánoce vám všem.