Zase žít naplno..

Dneska mi došlo, že mám radost, když vím, že lidé, které miluji jsou ještě na živu a zdraví. Čím je člověk starší, tak vidí kolik lidí musel pustit ze svého života.

Někteří odešli předčasné, jiní žili naplno až do požehnaného věku.

Můj táta odešel předčasně a bolest to byla velká. Sice jsem s ním od svých patnácti už neměla žádný vztah, ale člověk pořád doufal, že o mě ještě bude mít někdy zájem.

Věděla jsem, že nemá, sám mi to řekl do telefonu, když mi bylo 22 let. 

Myslím, že u rodičů je to přirozené, že si prostě přejete, aby vás chtěli a měli rádi.

Dneska mi došlo, že mám radost, když vím, že moje máma, které je přes sedmdesát let, ještě tak dobře funguje a i v důchodu pracuje a každé dva dny je v jiném městě.

Trochu mě děsí, že se nedokáže zastavit, ale chápu jí, že chce žít a k tomu naplno.

Na krmení ptáčků by jí neužilo a má na to času dost.

Já mám v plánu to samé, zase žít naplno.

To je něco, co mi poslední dobou myslím chybělo..