Tímto článkem se pouštím na velice horkou půdu a jsem si toho dobře vědoma. Berte jej prosím jako úvahu člověka, který sice manželstvím ještě neprošel, ale který pořád pevně věří na hluboký vztah dvou lidí, i když všichni víme jak láska někdy hodně bolí.
K manželské instituci mám myslím nepředpojatý vztah. Nejsem jejím propagátorem ani odpůrcem.
Manželskou instituci jsme si stejně vymysleli my lidé, nikdo jiný. Přesto s ní máme problémy. Někteří mají velice šťastná manželství, která trvají desítky let, jiní jen několikaletá se špatnou zkušeností. Další prostě žádná, protože proč vstupovat do něčeho, co se jeví tak nejisté. Vysoká rozvodovost přece musí ukazovat, že manželská instituce dnes nemá smysl.
V čem je tedy problém?
V současné době pozoruji u svých přátel zajímavý trend. Páry, které spolu šťastně žijí několik let a čekají svého prvního potomka ( nebo už ho dokonce mají ), se do manželství příliš nehrnou. Proč taky, vždyť manželství stejně lidem nevychází, tak proč riskovat, takhle je nám spolu dobře.
A pak je tady další důvod, finance. Někteří lidé spolu chtějí sdílet celý život a do toho mnohdy patří i společný majetek. Jiní nechtějí čelit riziku. Někde v podvědomí se plíží ten pocit, co když to nevyjde a chtějí mít své jisté.
Všichni bychom chtěli věřit na lásku se šťastným koncem, ale zkušenosti a rozum velí, že po rozpadlém vztahu nikdo nechce zůstat bydlet na ulici.
Vždycky, když poslouchám všechny teorie svých přátel proč manželství ne, tak mne to nutí přemýšlet v čem je problém. Je problém v instituci zvanou manželství nebo je problém v nás lidech?
V manželské instituci problém nevidím. Vymysleli jsme si ji a většina z nás do ní už ochotně vstoupila nebo se chystá vstupovat. Všichni chceme milovat, být milováni a sdílet život s druhým člověkem.
Problém tedy vidím v nás lidech. Budovat celoživotní vztah není nic jednoduchého. Recept vám na to rozhodně nedám, na to jsou jiní odborníci a mnohdy i oni se určitě mýlí. Myslím si však, že to vyžaduje hodně lásky, moudrosti, tolerance, porozumění, odpuštění a kompromisů.
A to není nic jednoduchého. Stejně jako výchova dětí a řešení všech dalších problémů, které život prostě přináší.
Já si však na manželskou instituci stěžovat nebudu. Myslím, že by mohla fungovat a všichni si to i většinou přejeme. Vyžaduje to ale hodně práce a respektu.
Respektu nejen mezi dvěma lidmi navzájem, ale i respektu ze strany jiných, kteří by mněli ctít, že dva lidé v manželském svazku k sobě prostě patří.
Vždyť možná ne nadarmo se říká, že své štěstí si na neštěstí jiného nepostavíš.
www.blankafay.com
