Tátou po padesátce aneb optimální rodičovství?

Diskuse pod článkem matkou po čtyřicítce byla opravdu pestrá. Občas mi bylo vyčítáno, že si kladu jen otázku, kde je ta únosná hranice proto, aby žena byla matkou, a zapomínám přitom na dítě.

Chtěla bych tento omyl vyvrátit. Jako bývalá paní učitelka mateřské školky, žena, která zná všechny děti svých kamarádek a žena, která už od dětství nahlíží skoro do každého kočárku, protože ty malé děti jsou tolik rozkošně, tak právě taková žena si klade tuto otázku hlavně s ohledem na zdraví a štěstí dětí.

A v neposlední řadě budu jednoho dne matka. V minulém článku jsem rovněž nezmínila jednu podstatnou věc. V životě není nic optimální. Ano známe vhodný věk pro mateřství, ale to není vše.

Každé dítě dobře vyrůstá a je šťastné většinou v úplné a harmonické rodině a tu se ne vždy podaří vytvořit či udržet.

U tématu maminek se většina myslím lidí shodne, že biologický vhodný věk je jasný, ale každá žena má právo se rozhodnou sama. Měla by se však rozhodovat právě s ohledem na budoucí dítě.

Ženy to mají složitější, ale co muži? V jednom svém rozhovoru paní socioložka Šiklová poznamenala, že nové rodiny se tvoří tak, že se muži ve středním věku rozvádějí a zakládají rodiny s partnerkami o mnoho let mladšími. Věkový rozdíl kolem dvaceti let už je rovněž realita.

Takže být otcem v padesáti nebo sedmdesáti je normální?

Jistě, nikdo by si nedovolil říct šťastnému Karlovi Gottovi při pohledu na jeho roztomilé dcerky, že je něco v nepořádku.

Když jste však otcem v padesáti a výše, tak je to jednoduchá matematika si spočítat, jak zhruba dlouho asi budete tátou a zda uvidíte i svá vnoučata.

Existují rovněž i výjimky. Moje kamarádka má starší rodiče a nic jí to v životě nevzalo. Naopak. Dokonce si dědeček chová už i svá vnoučata.

Co říci na závěr?

V kolika letech být ještě otcem či matkou je každého osobní věc a my ostatní bychom to měli respektovat a přát těmto rodinám jejich štěstí.

Přece jenom je pro dítě lepší mít starší a šťastné rodiče než nemít žádné.