Diskuse pod článkem matkou po čtyřicítce byla opravdu pestrá. Občas mi bylo vyčítáno, že si kladu jen otázku, kde je ta únosná hranice proto, aby žena byla matkou, a zapomínám přitom na dítě.
Chtěla bych tento omyl vyvrátit. Jako bývalá paní učitelka mateřské školky, žena, která zná všechny děti svých kamarádek a žena, která už od dětství nahlíží skoro do každého kočárku, protože ty malé děti jsou tolik rozkošně, tak právě taková žena si klade tuto otázku hlavně s ohledem na zdraví a štěstí dětí.
A v neposlední řadě budu jednoho dne matka. V minulém článku jsem rovněž nezmínila jednu podstatnou věc. V životě není nic optimální. Ano známe vhodný věk pro mateřství, ale to není vše.
Každé dítě dobře vyrůstá a je šťastné většinou v úplné a harmonické rodině a tu se ne vždy podaří vytvořit či udržet.
U tématu maminek se většina myslím lidí shodne, že biologický vhodný věk je jasný, ale každá žena má právo se rozhodnou sama. Měla by se však rozhodovat právě s ohledem na budoucí dítě.
Ženy to mají složitější, ale co muži? V jednom svém rozhovoru paní socioložka Šiklová poznamenala, že nové rodiny se tvoří tak, že se muži ve středním věku rozvádějí a zakládají rodiny s partnerkami o mnoho let mladšími. Věkový rozdíl kolem dvaceti let už je rovněž realita.
Takže být otcem v padesáti nebo sedmdesáti je normální?
Jistě, nikdo by si nedovolil říct šťastnému Karlovi Gottovi při pohledu na jeho roztomilé dcerky, že je něco v nepořádku.
Když jste však otcem v padesáti a výše, tak je to jednoduchá matematika si spočítat, jak zhruba dlouho asi budete tátou a zda uvidíte i svá vnoučata.
Existují rovněž i výjimky. Moje kamarádka má starší rodiče a nic jí to v životě nevzalo. Naopak. Dokonce si dědeček chová už i svá vnoučata.
Co říci na závěr?
V kolika letech být ještě otcem či matkou je každého osobní věc a my ostatní bychom to měli respektovat a přát těmto rodinám jejich štěstí.
Přece jenom je pro dítě lepší mít starší a šťastné rodiče než nemít žádné.
