Jsme hrdí? Jsme stateční? Jsme iniciativní? Jsme nebojácní? Nebo se naopak my Češi snadno vzdáváme, přizpůsobujeme, podléháme konformitě a nedokážeme si za svými názory a činy stát?
Jan Krůta ve své knize Interkulturní psychologie praví, že hodnotit českou povahu není jednoduchý úkol a to z několika důvodů.
Za prvé se může stát, že úsudek bude nadhodnocený či podhodnocený a mnoho výzkumných závěrů a publikací, které by se zajímaly touto problematikou není.
Emanuel Chalupný vydal v roce 1907 knihu Národní povaha česká, kde za charakteristickou českou vlastnost považuje iniciativnost a nedůslednost.
Nelze opomenout i fakt, že na formování naší národní povahy se podepsal dějinný vývoj naší země. Národní obrození mělo velkou snahu o obnovu české společnosti, ale následný poválečný vývoj naší země a izolovanost čtyřiceti let Čechy k nějaké iniciativnosti příliš nevybízela a v podstatě ji ani neumožňovala.
To, co se Češi v minulosti hlavně naučili je přizpůsobovat a velice těžko hledají svou identitu i dnes, dvacet let po sametové revoluci.
Po Chalupném už žádný psycholog ani sociolog neprojevil snahu vědecky se zaobírat danou problematikou.
Povaha českého etnika však zaujala spisovatele Jiřího Mahena, který napsal Knihu o českém charakteru.
Mahen v knize definuje užitečné a neužitečné vlastnosti českého etnika.
Užitečné:
- "Český člověk je člověkem zdravého, opatrného rozumu"
- "Je schopen velkých myšlenek a má smysl pro velké věci"
- "Je schopen ideálního nadšení a rozhorlení"
- "Je čiperný přes svou „rovnováhu“, ačkoliv je pomalý"
- "Je aktivní – buďme rádi!"
- "Je schopen do určité míry organizace práce"
Málo užitečné nebo škodlivé vlastnosti:
- "Český člověk je těkavý, nevytrvá a rád přehání."
- "Má v sobě poměrně málo odvahy, je málo revoluční"
- "Je spíše Hamletem než do Quijotech"
- "Nábožensky je vlažný a netečný až povážlivě"
- "Je spíše chytrákem než člověkem, který se osvobozuje bojem."
I současný Čech by ve výše vyjmenovaných vlastnostech nalezl některé, které by ho mohly charakterizovat.
Dalším spisovatelem (žurnalistou), který se pokusil odkrýt naši národní povahu byl F. Peroutka, a to ve své knize z roku 1924 Jací jsme..
„Nebyli jsme nikdy duševními askety. Ve stránce rozumové a v množství myšlenek není u nás vad. Ale naše myšlenky s námi nerostou. Nedovedeme při nich státi.“ (s. 19)
„Naučili jsme se chápat vše. Francouz velmi těžko chápe cizí umění nebo se jím velmi těžko baví. Ale my jsme cizí literaturu, obrazy, hudbu pochopili snad dokonce všestranněji než ostatní národové.“ (s. 20)
Jsme malým a slabým národem? Peroutka se domníval, že ano. Já však doufám, že ne a Češi mají svojí hrdost a statečnost. Doufám, že to ukážeme i při nadcházejících volbách.
Nenecháme se zastrašovat, prohlédneme plané sliby, a i když to bude velice těžké rozhodování, tak nakonec některé straně dáme svůj hlas.
Rozhodujeme se přece o naší budoucnosti a ta by nás měla zajímat.
p.s. veškeré citace jsou z knihy Jana Průchy Interkulturní psychologie..
