Singles jsou jakýsi méněcený druh..

Ano, ano, dovolím si v titulku trochu provokace, protože se chystám zbořit jeden mýtus. Ten mýtus se týká

všeobecně vžité představy, že jen zadaný člověk nebo žijící v páru, může vést štástný a smysluplný život.

A jen takový člověk, má tu pravou hodnotu. K této úvaze mne navedla zpověď jedné dámy na stránkách českého rozhlasu, která si konečně ke své úlevě uvědomila, že je ráda sama a nemusí se " tlačit" do nějakého vztahu, aby byla jako ta " správná většina."

Dobře, dobře, hned vím, co budete chtít milí čtenáři namítnout, že takoví lidé jsou vesměs v menšině, tedy ti dobrovolní singles, ale co ti ostatní?

Každý z nás, kdo zažil milující, oboustranný a harmonický vztah ví, že je to prostě skvělé. Jenže život jde dál, lidé se rozcházejí, rozvádějí, jsou si věrní či nevěrní a ty citové karamboly pěkně bolí.

A pak najděte někoho s kým budete vytvářet něco, co už se jednou či vícekrát rozbořilo a nalezněte způsob jak druhému zase věřit.

Nebudu tady lamentovat nad rozvedenými páry, protože tuto zkušenost nemám. Jsem sice single, ale ne zas tak " single", že bych tak chtěla být napořád.

Jenže mám pocit, že společenský status je vážně takový, jak se vyznávala dáma ve webovém článku českého rozhlasu. Singles jsou jaksi méněcený druh..

Máte rodinu? Jste normální. Nemáte? Tak ji jistě plánujete.

Jste rozvedení? Normálka. Jste nevěrní? Taky normálka.

Věříte, že toho pravého, pravou potkáte ? Hodně štěstí.

Ale? Jste single? Hmm.. A jak dlouho?

Jste šťastně single?  Kroucení hlavou. Tedy pokud nejste hokejový bůh Jarda Jágr.

Vy nechcete děti?  Sobectví.

Vy čekáte se sexem po svatbě? Oči v sloup.

Atd. Atd.

Myslím, že odlišnost nás zkrátka pořád děsí. 

Šťastná rodina je přání většiny lidí, i přání mé, ale chápu, že někdo se cítí lépe sám.

Děti jsou prima a já je přímo zbožňuji, ale někdo si rodičovství dokáže představit jen jako noční můru.

Myslím, že hodnotu jako člověk máme stejnou, ať už jsme šťastně single, nešťastně single, v manželství či rozvedení, s dětmi nebo bez nich.

Jen na nás je, abychom se rozhodli žít jak sami chceme, se smyslem a životním naplněním, které jsou jen naše. My sami víme nejlépe, co nás dělá šťastnými.

A neměli bychom si nechat diktovat společností ani nikým jiným, že pokud žijeme jinak, tak nemáme tu správnou hodnotu.

To je velký omyl a zbytečný předsudek.

Tak hodně štěstí vám všem..