Seriál Rédl , síla peněz a pohádkové konce..

I když sleduji televizi jen o Vánocích, tak mne občas další teplota a pocení donutí k tomu, abych se podívala v televizi na něco nového.

V devadesátých letech jsem dospívala a byla takový ten mladý člověk, co je vesměs ze všeho vykulený.  Současná média  zafungovala, a tak jsem si zpětně pustila nový seriál Devadesátky a  starší seriál Rédl na ČT.

Nejprve k seriálu o prokurátorovi Rédlovi, který se v soukromí zaplete s STB a vším tím zlem, které ve své profesi odsuzuje a to jen proto, že chtěl pomoci.

Asi to vidím naivně, ale seriál Rédl pár dní před rozpadem Československa ukazuje, jak těžko se formovala nová demokracie a jak bylo těžké poznat, kdo je ten dobrý a kdo zlý, když předtím byli komunisti vlastně všichni. Vím, říkám to velice zjednodušeně.

Systém komunistické propagandy, manipulace, odsuzování, prospěchářství zničil nejednoho člověka a ovlivnil celou naši společnost.

Myslím, že takovou měrou, že si nejsem jistá, zda jsme  třicet let po listopadu dokázali z naší společnosti a uvažování vymýtit to komunistické prospěchářství.

Stačí se podívat na příklad tak mladého člověka, jako je snad už bývalý poslanec Farský. Tomu říkám dreamjob, brát poslanecký plat a přitom být ještě na placené stáži na americké univerzitě.

To se lidem, kteří se pět dní v týdnu otáčí, aby uživili rodinu, musí vážně líbit.

Samozřejmě, jsem v seriálu Rédl čekala, na ten dobrý konec.

Bože, jak já miluju dobré konce, jenže přišel konec, který odpovídal tehdejší době a realitě, bohužel.

Někdy mám pocit, že dnes už komunismus nepotřebujeme, ale že síla peněz zlomí nejednoho člověka.

Příkladem můžou být některé rádoby VIP, které sice propagují tuny zahraničních značek, ale pak snad volají do bulváru kvůli každému svému kroku a bulvární telenovela třeba z rodiny Vémolů, je na světě.

Nedávno mi napadli psa a cena za operaci a následnou zdravotní a další péči se vyšplhala do desítky tisíc korun.

Nakonec došlo k mimosoudnímu vyrovnání a ta moje psí kulička právě oddychuje u mne v posteli, kde to má samozřejmě zakázáno, ale  zkušenost to byla velice "dobrá."

Asi jsem i ve svém věku pořád naivní.

Pořád si myslím, že by dobro mělo vyhrávat nad zlem a to nejen v pohádkách.

No v realitě bohužel dobro vždy nevyhraje, protože Bůh dal lidstvu svobodnou vůli a my lidé, se někdy vážně chováme hrozně.

Války a další válečné konflikty jsou toho jasným důkazem.

V osobním životě bych nám všem moc přála, aby se nám tam ty pohádkové konce občas objevili.

Každý si myslím zasloužíme nějakou tu vlastní pohádku..