Sebestřednost Pavla Novotného v přímém přenosu..

Poslední týden se podivuji nad tím, jak člověk, který si libuje v exhibici a své sebestřednosti, dokáže nabourat politický prostor, a to skoro i zahraniční.

Dokud bulvární novinář Pavel Novotný ničil "jen" životy veřejně známých lidí a párkrát za to byl i u soudu, tak se dalo i chápat. Liboval si ve své moci a slova jako pravda, morálka a čest mu nic neříkala.

Zato v současné době, v roli starosty městské části Praha - Řeporyje, najednou soucítí s těmi Vlasovci, kteří osvobozovali Prahu. A činí to opět způsobem exhibicionisty, který křičí v ruské televizi, veze dopis prezidentu Putinovi na ambasádu v úklidovém oranžovém autíčku a třímá v ruce řeporyjskou vlajku.

V mediálním prostoru křičí své názory tolik, že mne napadá, že při obléhání Prahy by byl určitě první, který by stanul se zbraní na barikádě.

Jenže nebyl. Bojím se, že Pavel Novotný chce neustále uspokojovat svojí potřebu po veřejné slávě a moci. 

Dnes však neškodí jako bulvární novinář a neničí běžné lidské životy. Svojí příslušností k ODS a svojí touhou být středem zájmu však může naší politické scéně problémy spíše  vyvolávat.

Umí na sebe strhávat pozornost a dělá to rád a za každou cenu. Jeho politické činy nám však mohou do budoucna možná více ublížit než jeho bulvární novinářské lži.

V současné době totiž mediálně zviditelňujeme hlavně ty, co křičí.

A rozlišování toho, zda obhajují pravdu či vlastní sebestřednost, bývá často až druhořadé.