Prázdniny jsou u konce aneb návraty do dětství ...

Příští týden usednou školáci do svých lavic a prázdniny pro ně budou už pouhou minulostí. Vzpomněla jsem si na své prázdniny, prázdniny mého dětství a na návštěvy papírnictví, kde jsem maminku donekonečna přesvědčovala, že ten nový penál a pastelky určitě potřebuju.

Prázdniny, ono magické slovo volnosti a nespoutaného dobrodružství, prázdniny na chalupě v Krkonoších, kde nejbližší obchod byl 5 km na kole a můj jediný kámoš se jmenoval Láďa. Prázdniny jejichž symbolem byly zelené pastviny a stáda pasoucích se krav. Krávy, to bylo něco.. Co všechno se dalo podnikat v nedalekém kravíně. V chladícím boxu mléko chutnalo jinak než v obchodě a při cestě na pastvu jsme s bratránkem hrdě držely své pruty a křičely jedů, jedů...

Nevím nakolik našemu pokřiku krávy rozuměly, ale učili jsme se od těch, co měli znát vše...

Dodnes si vzpomínám na to letní ráno v našem roubeném pokojíku, kdy jsem po probuzení zjistila, že stádo se vydává na pastvu, ale bez nás. V mžiku jsem vzbudila bratránka, protáhli jsme naše dětská tělíčka malými okenicemi a už jsme si to pochodovali za stádem..

Pak jsme si babičce naporoučeli, co všechno chceme uvařit a už jsme pádili na kolech k nejbližšímu obchodu v dolní části vesnice. Cesta do obchodu musela být rovněž objevitelská, nestačilo jen nakoupit, ale museli jsme něco nového opět prozkoumat. Třeba potok cestou nebo část lesa, kterou jsme ještě neznali.

Jedny prázdniny jsme se učili kouřit a tajně jsme tátovi kradli jeho klejky. I cestou do obchodu jsme hledali kdejaké zbytky, co by se daly použít. S hrdě naraženými kovbojskými širáky jsme do sebe vtahovali kouř. Táta nebyl žádný hlupák, takže jednoho dne na nás uhodil a bylo po legraci. Dostali jsme lepanec, tedy myslím hlavně já a pak následovalo povinné praní smradlavého oblečení z kravína. Praní postihlo taky jenom mne :)

Ve stodole byl pingpongový stůl odkud jste mohli slyšet neustálé dohadování jestli to bylo prase nebo ne, protože nikdo z nás nechtěl prohrát, ani táta ani já..

Když sousedi sklízeli seno, tak jsme hbitě běhali mezi stodolou a povozem a nic na světě nechutnalo tak skvěle jako chleba s máslem.

Návštěvy kina v nedalekém městečku pro mne byly svátkem. V mém deníku pak hrdě vyčnívala vlepená vstupenka z dalšího představení. V knihovně jsem si s maminkou půjčila hory knížek, které jsem dokonce stihla přečíst. Skvělé prázdniny.

Dětství skončilo a s ním i idylické vzpomínky. Babička u nežije, táta taky..

Ale stejně je to fajn někdy si zavzpomínat...

www.blankafay.com