Nedávno jsem se zase vytočila. Byla jsem na pracovním úřadě. Mají to tam pěkné, ale práci vám sehnat nepomohou. Během celé sociální transformace, kdy nabídky pozic měly přicházet od soukromých subjektů, prošla budova rekonstrukcí. Mají nové pěkné cedule, dveře, schody, televizi, která chrlí komunistické dokumenty o tom, jak se stát cukrářem, animátorem nebo aranžérem výloh.
Před pár měsíci jsem si tam poseděla a díky „inovačním“ dokumentům jsem se v duchu přenesla do dětství v komunismu a seriálu „A je to.“ Vůbec jsem netušila, kolik animátor musel namalovat těch postaviček, než natočili jeden záběr.
Ale zpátky k realitě. Pracovní úřad vám práci nepomůže sehnat, ale musíte lítat s lístečky od lékaře, když marodíte. Vždycky, když na mě přišla řada, tak jsem poslušně sedla před paní úřednici ani jsem nedutala. Jsme přece na úřadě a tady se dohadovat moc nesmí, protože vám aspoň zaplatí to zdravotní a jinak se můžete jít napást.
Mám vysokou školu, hovořím plynně anglicky a nedali mi práci s kvalifikací pro středoškoláka. Proč?
To netuším, ale myslím, že dřív na pozici vychovatelky přišlo pět zájemkyň. Dnes jich přijde padesát a paní ředitelka má z čeho vybírat. (Vystudovala jsem Střední pedagogickou školu)
Je mi jedno, že ti, co mají dlouhodobě práci, si myslí, že ti, co jí dnes nemají, ji nechtějí.
Jsou to prostě kecy! Situace na pracovním trhu je pořád velice špatná a to nejen u nás, ale i v celé Evropě.
Stát se o mě nepostará a ani to nečekám, člověk se musí prostě nějak snažit a zvládnout to, než na tom bude ekonomika lépe.
Jenže když už takhle bojuju a nestěžuju si, tak mám jako občan právo na politiky, kteří se o něco snaží, tedy k lepšímu. Jenže ouvej.
Prezident je nejspíš alkoholik, který zapomněl jít před volbami na protialkoholní léčbu a sociální reformy jednoho politika už druhý po jeho výměně jaksi nedokončí.
Takže vám vřele doporučuju návštěvu pracovního úřadu.
Je tam teplo, útulně a v televizi se kouknete na A je to!
Ale bez práce budete pořád.
