Myslím, že všichni máme právo se rozhodnout, co chceme se svým životem opravdu udělat..

Odvolávám, co jsem odvolal. A jsem zpátky, to mi to trvalo. Tři dny ani ne. Dneska mi došla úžasná věc.  

Vždycky jsem si říkala, že když v životě zažiji něco strašně moc těžkého, tak na to zkusím zapomenout.

Zkusím to úplně vytěsnit, protože jsem nějak selhala. Dnes už se na sebe i moje mnohá selhávání dívám o dost laskavěji.

Pokud bych neselhala, tak nejsem tím, kým jsem dnes. A je jedno, jestli jsem popelářem, protože část lidí si myslí, že popelář není to nejlepší povolání.

Pak je tu totiž druhá část, která svou popelářkou profesi má ráda.

Popelářem být nechci, i když v dětství mne autíčka  na dálková ovládání moc bavila, možná víc než panenky,  s těmi se totiž na autodráze nedalo závodit.

Na základní škole jsem se s klukama honila o přestávce kolem klavíru nebo jsem se prala.

A že mi to šlo. K mamince často přiběhla teta nebo sousedka, že bratránek dostal odemne natlučeno.

Je fakt, že po sedmé třídě a s gymplem bratránka se to změnilo. Už měl prostě tu klučičí sílu i zákeřnost a na to jsem už fyzicky neměla a taky už jsme nebyli malé děti.

Největší legrace je, jak píšu své postřehy. Já sama vůbec nevím, co chci říct, ale vím, že si musím sednout a napsat to. Něco mi prostě došlo a já na to nepřijdu, dokud to nenapíšu.

Už vím. Dneska mi došlo, že poslední roky utíkám před tím, co doopravdy chci. Prostě jsem si to zakázala. Radši nebudu chtít nic, a tak se uchráním od dalšího pádu, selhání, zklamání apod.

Vlastně mi došlo, že to nejde. Buď budu žít naplno, tak jak to nejlépe dokážu a  budu překonávat své limity a nebo se pořád budu někde krčit v koutě a bát se.  

Bát se života, selhání, zklamání či soudů druhých lidí.

Právě připravuji svoji hudební školičku a jsem překvapená kromě velkého zájmu i z těch soudů a hodnocení lidí, kteří vidí jen banner inzerátu, ale neznají obsah mého kurzu, mé školičky.

A soudí a hodnotí, že to nemám dělat, že je to hloupé nebo, že na to dokonce nemám.

Moji milí kritici, mám pro vás takovou dohodu, vy si žijte a dělejte vše, tak jak chcete.

Já se o svém životě budu rozhodovat sama a budu dělat to, čemu opravdu věřím, co mne naplňuje a co dělám s respektem a láskou k těm malým dětem a nejen k nim.  

A pokud se pustím do další nové práce, tak se vážně nebudu nikoho ptát na jeho svolení.

Myslím, že všichni máme právo se svobodně rozhodnout, co chceme se svým životem opravdu udělat..