Nikdo z nás si už nedokáže představit svůj běžný den bez Internetu, mobilu a televize. Média a všechny technické vymoženosti se staly našimi každodenními pomocníky. Jsou rychlá, pohodlná a dostupná.
Na jednu stranu nám naše životy velice ulehčují, ale na straně druhé nabízejí tolik informací, že je nutné tyto informace třídit.
Měla jsem vždy představu, že dospělí lidé to dělají. Čím více jsem se však zabývala studiem sociální a masové komunikace, tak jsem se stále přesvědčovala, jak je tato domněnka lichá.
Částečně to stále můžeme přičítat těm dvaceti rokům po listopadu, které ještě nestačily úplně vymýtit to skupinové a sevřené myšlení. Příčiny, ale vidím dvě. Jít svým uvažováním proti většině bylo vždy riskantní. Všichni velikáni historie jsou toho dobrým příkladem. Hus, Komenský, Masaryk.
Druhá příčina je naše demokratická společnost s tržním hospodářstvím. Nic jiného jsme nevymysleli, nic jiného se neosvědčilo, ale peníze a touha po moci lidi pokřivují. Všechny politické systémy, které manipulovaly lidské myšlení, přinesly hodně zla. Fašismus, komunismus.
Média mají rovněž nesmírnou moc a už historicky byly velkými pomocníky různých režimů. Jak by se odvíjela fašistická propaganda bez geniální Hitlerovy filmařky Leni Reifenstahlové?
Co volí každý politický režim, který chce uchvacovat a ovládat? Nadvládu nad sdělovacími prostředky. Jen taková Válka světů, rozhlasová hra, která Američanům zamotala hlavu. Sugestivnost hry byla natolik věrohodná, že se lidé začali stěhovat před invazí Marťanů.
Michael Moore je jedním z amerických filmařů, kterému se dostává velké mediální pozornosti. I jeho filmy nejsou zcela objektivní.
Média mají být tím pověstným zrcadlem a nastavovat nám obraz našich životů. Mají nás jako společnost či lidské bytosti posouvat někam dál. Mnohdy se to nedaří, protože tržní hospodářství je založené na fluktuaci peněz. A právě peníze a moc jsou ty nejpodstatnější činitelé, které zkreslují.
Existuje dnes nezávislá žurnalistika? Existují nezávislá média? Docela pochybuji. Existují však nezávislí jedinci, kteří ctí pravdu a snaží se jí na tom velkém mediálním poli nějak prezentovat.
Pravda je však vždycky riskantní, pravda někdy bolí, ale pro společenský i lidský vývoj je pravda vždy nezbytná. Zbývá nám pak umění, které vždy reflektovalo společnost i duši jedince.
Hudba, tanec, film a divadlo. A nakonec je tu vždy člověk, který je tvůrcem i vykladatelem, který se několik desetiletí snaží přijít na základní lidské otázky a odpovědi.
Člověk, který občas připustí existenci něčeho většího než je on sám, jakoby existence Boží závisela na jeho vůli.
