Já už tu postel nemůžu ani vidět..

Není nad to, když se vám den smrskne na dvě dávky antibiotik a spánek. A to věčné převlíkání. Před pár dny mi každé polknutí působilo takovou bolest, že jsem raději ani nepolykala sliny.

Tahle angína a zánět průdušek mě tedy vyřadil z provozu neskutečně.

Je mi líto každého malého špunta, který má angínu, to polykání musí být pro děti přímo peklo.

Cítím se lépe, akorát mě nebaví vůbec jíst a tak vesele hubnu. Můj psí parťák mě střeží z postele a sníh na balkoně ho úplně odradil od nějakého štěkání.

Člověk nemocný má jediné přání, a to uzdravit se.

Mám doma takový nepořádek, že se bojím, že mi to všechno brzo spadne na hlavu.

Škoda, že nemám prstýnek z Arabely. Zatočila bych a bylo by uklizeno.

Takhle to bude muset ještě počkat.

Stromeček nemám, dárky nemám.

Jenom dost velkou migrénu. Netušila jsem, že při angíně bolí tolik hlava.  A že bolí.

No nic, věřím, že bude lépe.

Ještě si však tu postel asi užiju..