Myslíte si, že jsou potřeba nějaké hranice ve vztahu s ostatními lidmi nebo třeba i hranice ve vztahu k dětem apod.? Každý z nás je jiný. Někdo svým dětem dovolí skoro vše a jiný je za každou maličkost zbytečně kárá.
Už jsem v nějakém článku psala, že nejsem expert na partnerské vztahy, ale občas se podívám do literatury, tedy té odbornější. Dr. Henry Cloud a Dr. John Towsend jsou dva mí oblíbení autoři. Američtí křesťanští psychologové, kteří napsali nespočet knih. Mezi moje oblíbené patří kniha Hranice a Změna přináší uzdravení.
Kniha Hranice pojednává v několika kapitolách o tom, jak udržovat zdravý vztah k sobě, k rodině, partnerovi, přátelům, dětem, práci apod. Zdravé hranice jsou základem zdárného života a toho, abyste se cítili šťastně a spokojeně. Samozřejmě, kniha je skvělý pomocník, ale během života potkáváme různé lidi a vracíme se k nesprávným návykům. Třeba, když pro druhé děláme více než pro sebe a pak zjistíme, že nestíháme vlastní život nebo nás někdo využívá.
Těch příkladů a zkušeností najdete v knize nespočet, protože lidé jsou různí a jejich životní zkušenosti jsou taktéž jiné. Hranice nejsou o diktátu, ale o osobním růstu a rozlišení, kde začínám já a kde někdo jiný, co spadá do mojí zodpovědnosti a co do zodpovědnosti někoho jiného. Třeba partnera, manžela, spolupracovníka, dětí apod.
Vybudovat zdravé hranice v našich životech není nic jednoduchého, protože každý z nás si nese v sobě základy osobnosti, která se už formovala v raném dětství. A přebudovat tyto základy, pokud nebyly dobře nastavené, není nic lehkého. O tom například hovoří Kevin Leman ve své knize Ani to nejlepší nestačí?. Hovoří o tom, že lidé, kteří měli příliš náročné a kritické rodiče vyrůstají v perfekcionisty, kteří neumějí často říkat ne, protože pocit vlastní ceny odvozují od souhlasu a uznání jiných lidí.
A tak mnohdy dochází často k nevědomému koloběhu daného člověka, který se podvědomě bojí vymezovat své hranice. Bojí se, že přijde o pocit uznání a lásky.
Přitom zdravé Hranice jsou základem zdravých mezilidských vztahů, kdy se nenechá ani jeden partner druhým nezdravě ovlivňovat či manipulovat.Leman například uvádí příběh ženy, která byla svému manželovi před patnácti lety nevěrná. Ačkoliv jí manžel odpustil a ona je dalších patnáct let vzornou manželkou a matkou, tak sama sobě odpustit nedokázala.
Na základě toho nerespektuje své hranice a manžel i děti toho začínají postupně využívat. Manžel rozhoduje o všem, nedovolí, aby se k něčemu vyjádřila, natož, aby třeba vybrala dovolenou. Děti matčinu nejistotu rovněž také vycítí, takže nedodržují nic, co jim matka řekne.
Z ženy se postupně stává duševní troska, která neví, jaký kečup v obchodě má koupit. Neumí se vůbec rozhodnout. Teprve, když sama sobě odpustí, může opět budovat zdravé hranice se svým manželem a dětmi a vytýčit takové hranice, aby byla respektována jako osobnost.
Lidský život je občas velmi složitý a mezilidské vztahy taktéž. Určitě máte všichni hodně vlastních zkušeností. Těch hezkých, ale i těch těžkých.
Pokud hledáte nějaké odpovědi na své otázky a chcete vytvořit zdravé vztahy s ostatními lidmi, ať už se jedná o děti, přátele, partnera apod, tak vám knihy Hranice a Změna přináší uzdravení vřele doporučuji. Určité vám pomohou, jak být ve svých životech třeba více spokojenější a šťastnější.
