Člověk, který šikanuje děti není učitel, ale největší slaboch..

Pracuji s dětmi víc jak deset let, možná i více, už to ani nepočítám. Dostat se na Střední pedagogickou školu v mé době, nebylo nic jednoduchého.

Talentové zkoušky byly základ. Nikdy mi nešla gymnastika, ale atletika. U zkoušek na školu i maturity jsem se však musela prokousat gymnastickou sestavou.

Dodnes nechápu, jak jsem to zvládla.

Na škole jsme měli ročně skoro přes 14 předmětů, psychologie a pedagogika byla základ, stejně jako hudební výchova, výtvarná výchova či tělocvik. Všechny čtyři roky jsem si moc zakládala na tom, že jsem nejlepší ve třídě. 

V praxi jsem po střední škole zjistila, že nepoužiji skoro nic. Podmínky v mateřských školách či družinách nebyly optimální a dodnes jsou zbytečně svazující či úplně volné.

Pracovala jsem s dětmi v nemocniční škole, běžné mateřské škole či základní. Věděla jsem, že u téhle práce zůstat nechci.

Děti miluji, ale prostředí plné žen a neadekvátní podmínky, mi nevyhovovaly.

Nikdy jsem však dětem neubližovala.

To prostě nejde, pokud jste učitel a respektujete dítě i svou práci.

Můžete se dostat do stresu, udělat chybu, zvýšit hlas, když vás v tělocvičně vytočí žačka, která nerespektuje, že v nepřítomnosti učitele nesmí používat nářadí.

Samozřejmě kvůli úrazu a pokud k němu dojde, stejně je zodpovědnost na vás.

Vy jste ten kdo zodpovídá, ikdyž se v tělocvičně honí parta mladých holek a vy jste jen zástup.

Moje současná práce s dětmi je nádherná. Mohu si dovolit individuální přístup ke každému dítěti

Učím hlavně malé děti okolo 5 a 6 let.

Už nepřiměřené zvýšení hlasu či nějaký nátlak zkus to zahrát lépe, dětem vůbec nevyhovuje a začnou plakat.

Linka mezi tím děti něco naučit a zbytečně je nestresovat, je velice tenká.

Co je to však šikana dítěte, to pozná každý dospělý a i ten, který nemá odborné vzdělání.

Každý, kdo šikanuje dítě, by měl být náležitě potrestán.

A k dětem, bych takového člověka, už nikdy nepustila..