Proč to mají blondýnky v životě jednodušší?

Téma „blondýnky“ mě z pochopitelných důvodů provází celý život, ale filmy, které jsme doma tento týden sledovali, mě donutily nad nima zase jednou trochu zapřemýšlet. Mluvím o dvou filmech, ve kterých hlavního hrdinu představuje Michael Dougles v době, kdy byl ještě sexy (před dvaceti lety). Kromě této roviny mají oba filmy ještě jeden společný prvek, a sice v podobě ďábelsky přitažlivé sexy blondýny, kterou je ubohý chudák Dougles zmítán a psychicky zotročován – v jednom případě její neovladatelnou posedlostí, v druhém případě jejím nikde nekončícím sex-appealem. Mluvím, jak už filmoví fandové jistě poznali, o Základním instinktu s božskou Sharon Stone a Osudové přitažlivosti s Glenn Close.

Obě tyto dámy zahrály svoje role excelentně. Napadlo mě, jestli je náhoda, že obě herečky, představující roli krásné ženy s andělskou tváří, ale s ďáblem v těle, jsou blondýny. Vládnou blondýny skutečně nějakou nadpřirozenou silou, kterou ostatní dámy nemají? Co je činí přitažlivějšími? A není to celé blbost?

Je pravda, že spojení „sexy blondýna“ je určitě frekventovanější než třeba spojení „sexy bruneta“. Vtipů na blondýnky je stejně hodně, jako vtipů na policajty, Židy a Paroubka. To znamená, že se jim asi skutečně daří zarýt se do hloubi myslí a zároveň ležet v žaludcích poměrně velké části populace. Často slýchávám v okolí, že my blondýnky to máme v životě jednodušší, stačí se vyprsit, a je to. To jako vážně, jo? Myslím, že přišel čas se nad tím pořádně zamyslet, a pokud to půjde, nějak toho do konce života využít, dokud je ještě čas, a je na co se dívat. Protože předpokládám, že o tom to je. Možná by mi to mohlo přinést nějaké zvláštní výhody. Hmmm....

Udělala jsem si malý průzkum a dozvěděla se pár zajímavých věcí. Tak například, že podle barvy vlasů přisuzujeme podvědomě jejich majitelce určité charakterové vlastnosti. Blondýnky se obecně považují za velmi atraktivní, na druhé straně se ale o nich mluví jako o lehkomyslných, naivních a hloupých. To, že jsou blondýnky hloupé, je samozřejmě blbost. Vsadím se, že každý najde ve svém okolí inteligentní blondýnu. Taková Sharon Stone je živou ukázkou (je totiž nadměrně inteligentní i v reále). Kde se tedy berou ty hromady vtipů o blondýnkách? Vysvětlení je jednoduché. Blondýny se často stávají terčem vtipů lidí, kteří se jim nedokáží intelektuálně vyrovnat. Nejlacinější způsob, jak někoho zesměšnit, je zaútočit na to, co je na něm opticky nejkontrastnější, a to jsou v případě blondýnek právě jejich vlasy. To, že nejsou blondýnky hloupé, ukazuje většinou samotná jejich reakce na vtipy o nich. Nejenže vtip pochopí, ale většinou se mu navíc s nadhledem zasmějí, protože žádným komplexem z toho, že by byly hloupé, netrpí.

Nauka o řeči vzhledu (tzv. look language) říká, že čím má člověk vlasy světlejší, tím víc inklinuje k teoretičtějšímu řešení a nehrne se do ničeho bezhlavě. Blondýny si prý proto musí vždy vše rozmyslet, a teprve když si určí co, jak a proč, začnou jednat. Nauka o řeči vzhledu jde ještě dál a zabývá se otázkou, co ženy dávají podvědomě najevo tím, že si mění barvu vlasů – údajně tím vlastně ukazujeme své představy o sobě samých. Ty, které si vlasy zesvětlují, chtějí ubrat na své přirozené akčnosti, chtějí o věcech víc přemýšlet a nejednat příliš zbrkle. Naopak ztmavování vlasů vypovídá o tom, že si člověk přidává na výkonu a touží být rychlejší, pružnější. Odstíny červené znamenají jasnou výzvu. Člověk se chce projevit a zaujmout. Ženy, které si přidávají do vlasů červenou, se prý často cítí ve vztahu zanedbávané. Změnou barvy dávají najevo, že potřebují být více obdivovány a obletovány. Doufám, že pánové, kterých se to týká, zbystřili!

Takže to, že blondýny nejsou hloupé, že si rády věci rozmýšlí, a že nemají potřebu dávat partnerovi najevo, aby je víc obletoval, už vím, stále mi to ale neodpovědělo na otázku, jestli to mají v životě snazší. Co tím ti lidé myslí, když to říkají? Že pro blondýny je jednodušší ulovit chlapa? Že je pro ně jednodušší najít si práci? Je pravda, že ani s jedním jsem nikdy problém neměla. Vážně by si ale někdo mohl myslet, že to je kvůli barvě vlasů? Dost o tom pochybuji. Zdraví a kopu dětí mi blonďaté vlasy určitě taky nepřinesou, štěstí v loterii – to jsem ještě nezkoušela, ale pochybuju, že se žlutou hlavou mám větší šanci uhodnout čísla sportky než s hlavou hnědou. A protože si ráda věci promýšlím, nebudu to zkoušet, že. Tak mě napadá, že mám možná větší šance na přechodech pro chodce, ale spíš mám pocit, že to víc závisí na tom, co mám právě na sobě. Např. v zimě (zahalená v kabátě) se moje šance značně snižují, v létě s krátící se sukní naopak rostou. Obávám se, že barva vlasů nehraje ani v tomto případě roli. Kde je teda to zjednodušení života? V čem to máme mít lepší?

Výsledek mého krátkého a plytkého přemýšlení o blondýnkách je celkem jasný. Otázka nestojí, zda to mají na světě jednodušší blondýnky. Otázka je, jestli to mají na světě jednodušší krásné ženy. A tam je odpověď naprosto jasná - asi jo :)

Jaké výhody mají krásné ženy, to si asi všichni dovedou dobře představit - chlapi z nich v baru nemůžou odlepit oči a ony si občas musí vybírat, od kterého se nechají pozvat na panáka. Když zamrkají na policistu, dostanou v horším případě pokutu na hranici minimální sazby. Muži - i ti, kteří jsou normálně burani a obyčejní hulváti, jsou ke krásným ženám galantnější (je to čistě ze sobeckých důvodů, protože si je chtějí prohlídnout), takže když jdete po schodech nahoru, rádi vás budou podpírat zezadu, na přechodu pro chodce zastaví a v klidu počkají než přejdete, když jdete pomalu, nevadí, tím líp... výhod by se dala vyjmenovat spousta.

Ráda bych zde ale upozornila na jisté nevýhody, které si už mnoho lidí neuvědomuje - nezapomínejme na to, že krásné ženy nepřicházejí do kontaktu pouze s muži, kteří ještě nepřekročili práh senility! Krásné ženy jsou často konfrontovány se zapšklými babami, kterým pánbůh nenadělil tolik krásy, přitažlivosti a radosti ze života. Když taková kráska totiž přijde třeba na úřad s nějakou žádostí, a tam sedí taková mizerná baba, krásce se roztřesou kolínka, protože už tuší, že se jí dostane zvláštního zacházení, které by jiné potkat nemohlo, protože neumí babu tak vydráždit ještě dřív než otevřou ústa. V takových situacích, když kráska o něco žádá, vyvstane babě na mysli "ono si to myslí, že když to má hezký ksichtík, že může všechno" nebo "si myslí, že když na mě vystrčí ty svoje prsa, že se z ní snad zblázním?!" V nemocnici unavená a málo placená sestra schválně nabodne krásku drastičtěji, aby se mohla radovat z toho, jak kráska trpí. Lidská závist a nenávist jsou silné čarodějky, a tak krásky mají hodně nepřátel, a proto to mají v jistých situacích těžší.

Je ale ještě jedna - podle mě důležitější podmínka pro to, aby to měla žena na světě jednodušší. Nestačí totiž být krásná, musí ještě k tomu být spokojená (sama se sebou, se svým partnerem, s tím, jak vychovala děti, atp). Faktory spokojenosti a zdravé dávky sebevědomí jsou podle mého ještě podstatnější pro "jednodušší" život než faktor krásy samotné. Představte si totiž skutečnou krásku, která má všechno, co je ke kráse potřeba, a přesto bude věčně nešťastná a nespokojená s tím, jak vypadá. Bude se neustále snažit hubnout, barvit si vlasy, rovnat si vlasy, prodlužovat si je a pak hned zase stříhat a nikdy to nebude ono. Taková žena to může těžko mít v životě jednoduché. Naopak celkem jednoduše a spokojeně může proplouvat životem žena, která by třeba mohla mít o pár kilo míň a o pár centimetrů víc, která to ale neřeší tolik neřeší a věří si, že má přednosti zase někde jinde.

A proto - na závěr:

Není důležité to,

jestli má žena vlasy tmavé nebo plavé

důležité je to,

aby se uměla s elegancí nosit a měla oči hravé.

Pak je ještě dobré

mít svědomí a děti zdravé

a život je brnkačka

takové to ořechové pravé.

Musím přiznat, že jsem se u toho článku docela zapotila. A jako správná blondýna, která pracuje u PC a je jí horko udělám co?

Otevřu si Windows.