Mám to ráda v práci pod stolem a v kině pod sedadlem

Vůbec jsem tento týden nestačila zírat, nakolik náruživé kamarádky mám na sociální síti Facebook. Začalo to všechno nečekanou informací, že jedna to „má ráda na kuchyňském stole“. „Zajímavé,“ řekla jsem si. Oceňuju lidi, kteří mluví o sexu otevřeně a ne jako o něčem, co nikdy dřív nedělali, a když už, tak jenom maličko... Překvapilo mě pravda trošku, že kamarádka má potřebu nám tuto intimní informaci všem sdělit, ale vysvětlila jsem si to jednoduše tím, že si zřejmě zrovna zahráli s přítelem tuhle stolní hru namísto scrabblu a ona teď s post coitálním úsměvem na tváři odlepuje jednou rukou kostičky od stolu a druhou rukou datluje do telefonu svůj status.. „Milé,“ pousmála jsem se nakonec.

Post coitum

Vzápětí na to ale vidím, že všechny moje kamarádky – dokonce i ty cudnější – mají najednou nevysvětlitelnou potřebu dělit se o tajemství, kde všude to mají rády: jedna hned v předsíni na zemi, druhá na pračce, třetí na baru... Jak to tak čtu, nestačím se divit a propadám panice, že jsme asi s Mužem trochu nudní, když už to teď děláme prakticky jen v posteli, na sedačce a u kuchyňské linky.. Když jsem pak ale viděla, že i matka tří dětí to má ráda „hlavně tam, kde na to vidí co nejvíc lidí“, trklo mě konečně, že v tom asi bude nějaká kulišárna.

Prvně jsem se trochu ostýchala zeptat – vypadalo to totiž, že jsem jeden z posledních žijících tvorů na planetě Facebook, který ještě neví, o čem je řeč, a který zkrátka neví, co jiného než „SEX“ si má dosadit za tajuplné slovo „TO“ ve slovním spojení „mám TO ráda (někde).“ Naštěstí mi jedna empatická duše poslala link na novinky, kde jsem se všechno dočetla.

Vtip má být v tom, že ženy nám svými lechtivými statusy nesdělují to, kde všude dosáhly orgasmu, ale to, kam si nejraději odkládají kabelku. Prý je to celé o tom, že nás to má donutit zjistit si informace o rakovině prsu a její prevenci. Nějaká skrytá kampaň či co. Prý že když jsou lidé natolik zvídaví, aby si zjistili, co za těmito poutavými (sexy)statusy vězí, zjistí si také víc informací o rakovině prsu a její prevenci, nebo je to donutí nad tím alespoň přemýšlet. Upřímně řečeno, já spíš často zápasím s tím, jak se myšlenek na rakovinu zbavit, abych si ji samým přemýšlením o ní spíš nepřivodila.

No nic, já to mám každopádně nejradši v práci pod stolem a v kině pod sedadlem. A aby to nevypadalo, že se dostatečně nezabývám prevencí, poprosím Muže, aby mi večer pořádně prohmatal prsa.

A kde všude to máte rády vy?